Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pod hladinou hracholuské přehrady zůstaly zbytky domů i nářadí zemědělců

  18:58
Hracholuská přehrada patří k dominantám Plzeňského kraje už víc než půl století. Pod její hladinou zmizely v šedesátých letech celé obce, největší byly Dolany s 23 obytnými domy. Ještě dnes mohou potápěči v hloubce spatřit pozůstatky některých stavení.

Pozůstatky statku se seníkem i vraky původních zemědělských strojů čekají na potápěče v hloubce kolem šestnácti metrů pod hladinou přehrady Hracholusky. Dostanou se sem jen s pomocí přesných souřadnic, pozůstatky bývalé obce Těchoděly není snadné najít.

Obec čítající jedenáct stavení musela stejně jako další ustoupit výstavbě hracholuské přehrady. Ta začala v roce 1959, plně napuštěná byla nádrž v roce 1964.

Fotogalerie

Publicista Radek Pecák připomíná ve své knize Fenomén Hracholusky, že kromě Těchoděl zmizely úplně Dolany u Stříbra s 23 obytnými domy a řadou chlévů, stodol a dalších stavení. Téměř zanikl i Butov u Stříbra. Pod vodou nenávratně mizí ještě 11 mlýnů a jiných vodních staveb, vodní elektrárna, víc než čtyři desítky převážně zemědělských usedlostí i dva mosty.

„Celkový počet odstraněných objektů včetně stodol, kůlen a chalup činí 140,“ píše Pecák. Vykácelo se na 25 tisíc stromů a 35 tisíc metrů čtverečných křovinných porostů.

Potápění s nádechem dobrodružství

Jaroslav Hudec, předseda plzeňského oddílu potápěčů OSAC, má za sebou víc než padesát ponorů na Hracholuskách. Oblast Těchoděl patří k těm nejoblíbenějším, na rozdíl od ostatních zaniklých míst přehrady tady ještě jsou patrné pozůstatky dřívějšího života.

„Když se člověk dozví něco o historii toho místa, kde kdo bydlel, ponor nabývá na autentičnosti. Když pak narazíme na zbytky lidských výtvorů, má to nádech dobrodružství,“ svěřuje se se svými dojmy Hudec. Přirovnává pocity k nočnímu putování. Je to, jako když jdete v noci po lese a narazíte na opuštěné stavení. „Taky přemýšlíte, jestli ho máte prozkoumat, jestli tam na vás někdo nevybafne...“

Přímo naproti cípu nedaleko hráze, v němž se nachází loděnice TJ Slavoj Plzeň, nám ukazuje místo, kde se skrývá ten největší „poklad“, torzo statku, který si potápěči z neznámého důvodu překřtili na Krausův.

Zaniklá místa

„Tady jsou ještě viditelné části zdí, sklepení, do kterého se dá vplavat, část bývalé studny i původní nástroje, třeba kus koňského postroje nebo hrabací stroj,“ jmenuje Hudec a dodává, že sám jednou svůj ponor strávil na střeše bývalého seníku. Ač zdi už byly rozebrané, střecha s původními taškami i nosné piloty zůstaly. „Držel jsem se střechy a přemýšlel, jak tam kdysi dávno bývalo hospodářství,“ líčí Hudec.

Tento statek je ale výjimkou, drtivou většinu stavení v Těchodělech i dalších obcích si totiž lidé před vystěhováním rozebrali.

„Zkázu obce zahájily bourací práce domů. Všichni, ač mnohdy se slzami v očích, přiložili ruku k dílu. Z vybouraného materiálu se mnohdy stavěly chaty a domy v okolních vesnicích. Dům, ve kterém byl místní národní výbor a klubovna modelářů, stojí jako přesná kopie v Rájově,“ vylíčil zánik obce Dolany jeden z mála žijících pamětníků Vladimír Lihun.

Jeho vyprávění bylo součástí projektu mapujícího historii Mže, neboli Černé řeky, za nímž stojí Jan Míkovec a Jan Václav.

Torza stavení jsou v hloubce, kde je tma

Lihun se svou rodinou patřil k těm, kteří se do oblasti přistěhovali po odsunu Němců. Dnes devětasedmdesátiletý muž se narodil v Rokycanech, do Rájova se s rodiči přistěhoval v osmi letech. „Do Dolan jsem chodil velmi často, byla tam skvělá parta přátel,“ vyprávěl Lihun. Vybavoval si, jak se v obci hrál volejbal, v zimě se zase chodilo na řeku hrát hokej a bruslit.

Zbytky obce se dnes nacházejí sedmnáct až osmnáct metrů pod hladinou. V profilu dna přehrady dokážou potápěči rozeznat i původní koryto Mže. To se nachází hlouběji, asi 25 metrů pod hladinou.

„Právě kvůli tomu, že jsou pozůstatky vesnic tak hluboko, je těžké je najít. Je tam tma, člověk si musí svítit lampami,“ vysvětluje Jaroslav Hudec. Z tohoto důvodu si potápěči předávají informace, jak přesně se dostat k „zachovalému“ statku v Těchodělech.

Plány na stavbu přehrady se začaly rýsovat už v padesátých letech, místním o tom ale nikdo neřekl. „Pamatuji si, že ještě v roce 1956 nebo 1958 dostal v Dolanech jeden majitel domu stavební povolení na nový krov a střechu,“ líčil pan Lihun v knize Fenomén Hracholusky. Stavět se přitom začalo už v roce 1959.

Lidé z postižené oblasti se pak přestěhovali do nově postavených bytů v Pňovanech, Stříbře, Lipně a Čerňovicích.

Hracholuská přehrada

Hracholuská přehrada