Malý pozemský ráj dříve připomínala zahrada u rondelu jindřichohradeckého zámku. Památkáři a restaurátoři nyní učinili další krok k tomu, aby se vrátila do podoby před čtyřmi staletími.

Návštěvníci se díky jejich dvouletému úsilí mohou projít pod obnovenými renesančními arkádami, které zahradu obklopují. Náročné opravy, které zkomplikovaly i předchozí renovace, si vyžádaly 8,4 milionu korun bez DPH.

„Práce, jež trvaly nejdelší dobu, nejsou na první pohled vidět, protože se prováděly na střeše. Měnilo se 90 procent krovních trámů i prejzová krytina, což je nesmírně náročné, pokud to chcete dělat správnou technologií. V tomto případě tesaři trámy opracovávali, prejzy se kladly tak, jak je to historicky dáno. To je samozřejmě náročné jak na řemeslníky, tak na počasí,“ vysvětlil kastelán jindřichohradeckého zámku Jan Mikeš.

8 fotografií

Nejviditelnější změnou jsou barevné tóny fasády arkád. Z předchozí růžovo-bílé získala stavba červeno-okrový nádech stejně jako hudební pavilon rondel, který se dočkal obnovy před sedmi lety. 

„A to je původní barevnost, jakou arkády měly v 17. století. Teď se vracíme k historickému stavu,“ doplnil kastelán.

Restaurátoři zrenovovali i umělou jeskyni s krápníky, sochu Herkula bojujícího se lvem, výmalbu imitující mramor i fresku v klenebních polích jižní části arkád s vyobrazením letících ptáků.

Restaurátor: Vypadalo to zoufale

O návrat nástropních maleb barevných ptáků do oblouků arkád se zasloužil restaurátor a akademický malíř Tomáš Švéda. 

„Renovace je nejnáročnější v tom, že si dopředu musíte všechno promyslet. Pak už samotná výtvarná činnost je po letech zkušeností snazší. Vypadalo to zoufale, omítky byly opadané,“ popsal Švéda.

Malíř dodal, že se spolupracovníky vycházel z několik let starého průzkumu, který zjistil barevnost. 

„Malbu jsme obnovovali ve třech vrstvách. Jsou tam motivy ptáčků, které byly totálně zničené. Dělaly se znovu před 30 lety, ale tenkrát, když něco někde chybělo, tak se to nedodělávalo a čárkovou retuší se plocha vyplnila. Když těch ploch bylo víc a čárky byly barevně špatně, tak to byl hrozný zmatek,“ popsal Švéda.

Podle generální ředitelky Národního památkového ústavu Nadi Goryczkové je postupná obnova rozsáhlého komplexu hradu a zámku v Jindřichově Hradci dobrým příkladem toho, jak je zapotřebí pečlivá restaurátorská práce.

„V procesu obnovy nikdy nevíte, co se vyloupne, co na vás vykoukne, a je potřeba reagovat operativně. Tady se ukazuje, jak důležitá a náročná je práce památkářů, restaurátorů a dalších. Pokud má něco dobře dopadnout, tak se opravdu musí věci provádět s rozvahou, přípravou a ne překotně a zbrkle,“ poznamenala Goryczková.

Doplnila, že obnova jakékoli památky je důležitá a v jižních Čechách, kde je obrovský potenciál turistické návštěvnosti, znamená velkou přidanou hodnotu. 

„Možná už se trochu zapomíná na to, že jindřichohradecký zámek se dostal na mapu turistického ruchu až po roce 1989. Dřív to byla památka hodně zanedbaná. A my ji teď postupně obnovujeme, abychom dosáhli maximálně autentické podoby,“ podotkla šéfka památkářů.

Od králičích nor ke kouzelné zahradě

Oprava arkád navázala na rekonstrukci hudebního pavilonu rondel před sedmi lety. Teď už se památkáři těší na znovuvybudování samotné zahrady, která patřila k českým skvostům, s ozdobnými keři, květinami a kašnou.

„Je to další krok k tomu, že zadní část zámku získává zpátky své kouzlo, které ztratila už kdysi, protože celou ji poškodil požár v roce 1773,“ přiblížil kastelán zámku Jan Mikeš.

V 19. století zahradu nahradil anglický park, po druhé světové válce už jen chátrala. 

„Dokonce v roce 1989 tu byla kalamita, protože se tady chovali králíci, kteří však utekli. Vyhrabali si tady nory a vrátili se ke svému divokému životu,“ poznamenal Mikeš.

V 90. letech minulého století se zahrada dočkala základních úprav a nyní rekonstrukce arkád završuje poslední etapu před obnovením renesančněbarokní zahrady.

„To bude poslední krok, který se chystáme udělat v této části. O tom, jak původní zahrada vypadala, se moc neví. V podstatě víme jedině to, že známý český barokní historik Bohuslav Balbín, který dlouho působil v Jindřichově Hradci, zahradu považoval za vůbec nejkrásnější v Čechách,“ popsal kastelán. 

V zahradě rostly klasické ovocné stromy i cizokrajné keře včetně pomerančovníku. „Ale asi nejspíš si ji můžeme představit jako takovou klasickou malou formální zahradu. Říká se tomu giardino segreto. Je to věc, která k nám přišla z Itálie a má svoje určité prvky. Musíme si představit stříhané záhony, barevné květiny sestavované do obrazců,“ naznačil Mikeš.

Kastelán upozornil, že tyto zahrady nebyly určeny pro každého, do těchto tajných míst chodili výhradně majitelé. 

„I sem se dříve chodilo pouze z přízemí Adamova stavení. Zahrada vůbec nebyla přístupná z hlavního nádvoří. Skutečně to měl být takový malý pozemský ráj určený pouze pro majitele. To už neobnovíme, tento prostor bude vždy přístupný i pro návštěvníky,“ zasmál se Mikeš.

Srovnání s rájem podle něj není nahodilé, protože v rondelu je odkazů na ztracený ráj, o který lidé přišli kvůli Adamovi a Evě, hned několik. 

„A při této rekonstrukci arkád byly obnoveny i nástropní malby v jejich kratším poli, které nebyly dobře patrné. A na nich je vidět celá řada druhů ptáků a je to jen malý zbytek toho, jak to tu kdysi mohlo vypadat. Byl to takový malý soukromý ráj,“ doplnil kastelán.