V různých obdobích Thunové používali salonek různě. Někdy jako jídelnu, jindy coby knihovnu se studovnou, nebo dokonce i jako ložnici.
Krátce před prodejem zámku, zhruba roku 1920, vznikly akvarely, které zachycují salonek pravděpodobně jako kuřácký, sloužící spíše pánské společnosti.
„A přesně tak vypadá i nyní, včetně nábytku a obrazů,“ říká kurátor mobiliárních fondů děčínského zámku František Šuman.
Změnami prošel i rohový sál sloužící k reprezentačním účelům, k nimž ho i dnes využívá město. „Obrazy, které tam visely ve 20. letech minulého století před prodejem zámku, tam ale visí i dnes. Získali jsme je z různých míst, jsou původní, nechali jsme je zrestaurovat a pak rozvěsili,“ podotkl Šuman.
Do původní podoby i další prostory
Nejnáročnější renovací prošel portrét Františka Thun Hohensteina od malíře E. J. Kossutha. Akademický malíř Jiří Brodský ho musel nejprve přenést a zažehlit na nové, pevné plátno. Původně byl totiž obraz namalován na plátně velice tenkém a běleném.
„To zapříčinilo uvolňování malířské vrstvy. Povrch byl silně znečištěný, byly na něm defekty a pruhy po zatékání. Při restaurování malíř sundal i ztmavlé laky, povrch obrazu očistil a vyretušoval. V současné době obraz dotváří původní ráz rohového sálu,“ uvedl Šuman.
Původnímu stavu se snaží správci zámku co nejvíce připodobnit i další prostory. To, jak zámek a jeho vybavení vypadaly, zjišťují ze starých obrazů a fotografií.
Před měsícem se takto do města vrátil i slavný Děčínský oltář, byť pouze v podobě kopie obrazu německého romantického malíře Caspara Davida Friedricha (psali jsme o tom zde).
Originál střeží drážďanské muzeum Albertinum. Kopii vytvořil André Bytomski, malíř žijící v Míšni.
