Asi před čtyřmi roky si Miloslava Gregorová přečetla článek o založení semínkovny, zřejmě první v republice. To ji nadchlo. „Smyslem je zachovat původní druhy, nesmí to být šlechtěná nebo třeba mořená semínka,“ vysvětluje.

Každý rok má ze své zahrádky přebytky. „Spoustu sazenic nebo semen rozdám a pořád mi ještě zbývá,“ líčí. „Maminka i babička mě vedly k lásce k zahradě, vždycky jsem jim pomáhala. Pěstuji hodně květin, zeleniny a vůbec všeho,“ vypráví Gregorová.

A tak se rozhodla konat. Do semínkové banky vložila svoje přebytky a těší, se, že od jiných pěstitelů na oplátku získá jiné.

„Do Horáckého muzea jsem dala asi 430 pytlíčků se semínky, další do Chomutova, Poličky a Litomyšle, kde také fungují semínkovny,“ vypráví Miloslava Gregorová.

V Poličce se navíc na přednášce dozvěděla spoustu zajímavých informací a získala například semínka divokého rajčete.

Na sběr semen je prý ideální dlouhý slunečný podzim. „Na to byl loňský rok skvělý. Průběžně sbírám, co dozrává, ukládám semínka do papírových pytlíčků. Je to o tom, udělat si čas,“ říká zahrádkářka.

Do semínkovny pro začátek vložila přes dvacet druhů květin. „Ale vysévám jich daleko více. Převládají astry, cínie, turecké karafiáty, hledíky, topolovky, žluté kopretiny, které kvetou až do zámrazu,“ rozpovídá se.

Podle Horáckého muzea má nová semínkovna úspěch. „Pořád musíme pytlíčky doplňovat. Snad to bude fungovat i tak, že lidé přinesou svoje semínka,“ říká kurátorka muzea Alice Hradilová.

Horácké muzeum plánuje větší propagaci a přemýšlí také o přednášce.

„Už mi asi dva lidé říkali, že svoje přebytky přinesou. Občas do semínkovny určitě nahlédnu,“ říká Gregorová a dpufá, že se nápad chytí i v Novém Městě. Dřevěný box se semínky najdou zájemci v přízemí Horáckého muzea.