Příběh samce výra velkého se začal psát v červnu 2009, kdy se na Záchrannou stanici živočichů v Plzni obrátili lidé ze čtvrti Bory.
Spatřili totiž na třešni ptáka, který visel hlavou dolů jako netopýr. Karel Makoň tehdy zjistil, že pták si zřejmě při lovu sedl nebo narazil do starého kabelu nataženého mezi dvěma domy ve vnitrobloku, drápem se zachytil za textilii kabelu a nemohl odletět.
„Vymotal jsem ho z opletu, nasadil mu ornitologický kroužek a odvezl za Plzeň do polí, kde jsem ho vypustil,“ vzpomíná na první setkání se sovou.
O necelé dva roky později a jen o ulici dál se stejný výr opět ocitl v nesnázích. Objevila ho starší paní, která vyděšeně popisovala, že na ni ze světlíku přes okénko na toaletu kouká obrovská sova s oranžovýma očima.
Samec patrně při lovu spících holubů propadl do úzké šachty, kde zůstal uvězněný. Makoň ho tedy vysvobodil a znovu odvezl na stejné místo za město.
Příběh výra velkého |
„Sově podklouzly nohy ještě o dva měsíce později hned v sousedním domě a v šachtě se propadla až na samé dno. Výr nedokáže vylétnout přímo vzhůru jako třeba divoká kachna a pokud by ho nikdo nenašel, uhynul by hlady,“ vysvětlil záchranář.
Počtvrté a naposledy se Makoň setkal se svým ptačím kamarádem tento čtvrtek, když ho zavolali silničáři z dálnice.
Tentokrát už ale výr neklapal zobákem a nezastrašoval svého zachránce hlasitým syčením jako dříve. „Měl rozraženou hlavu, zlomené levé křídlo a zapadlé oči. Muselo ho srazit větší auto. Zůstal ležet mrtvý na krajnici dálnice D5 kousek od Plzně,“ dodal Makoň.
Upozornil, že dravci, sovy, ale i čápi létají často k silnicím, dálnicím a vlakovým koridorům pro potravu.
„Příkopy jsou znečištěné nejrůznějším odpadem a obzvláště potravinami. Ty lákají a živí potkany, hraboše a ježky a za nimi se pak logicky stahují právě dravci a další ptáci,“ vysvětlil Makoň.
