Lidé někdy pomocí zvířatům spíše uškodí, říká jejich zachránce

  15:14
Na podzim začíná období ježčího stěhování a hledání místa k přezimování. Útulky a záchranné stanice se pak plní malými bodlináči. Odborníci však tvrdí, že lidé, kteří ježka v dobré víře do záchranné stanice přinesou, mu tím často prokazují medvědí službu.

(ilustrační snímek) | foto: Archiv MF DNES

„Zejména letos, kdy jsou podzimní počasí i teplota pro zvířata velmi příznivé, mají ježci velkou šanci se v přírodě dokrmit i zazimovat. Všude je spousta ovoce, v zemi ještě najdou brouky a žížaly. Pokud je ježek v pořádku a není třeba zraněný, má i jedinec z podzimního vrhu velkou šanci přečkat zimu ve svém přirozeném prostředí. Není třeba ho nějak krmit nebo nosit do záchranné stanice. Je to zbytečné. Doporučuji nechat jej v klidu, nesahat na něj,“ říká Jan Balga ze Záchranné stanice živočichů při rezervaci Soos u Františkových Lázní.

Ta každoročně přijme až sto padesát zvířat, která se ocitla v nouzi. Jejím prvořadým úkolem je živočicha ošetřit, a pokud je to možné, vrátit mu co nejdříve svobodu.

„Nejčastěji přijímáme ptáky poraněné elektrickým výbojem ze sloupů vysokého napětí. Také nárůst dopravy se pro zvířata stává obrovskou smrtící pastí,“ upřesňuje Jan Balga a přitom listuje v evidenční knize, kam každého přijatého obyvatele záchranné stanice zapisuje.

„Letos jsme tu měli nějaké ježky, malé veverky, podařilo se nám odchovat i malého zajíčka. Bohužel smutný konec měl příběh lišky, kterou zřejmě srazilo auto. K té jsem vyjel na základě oznámení lidí. Jenže krátce po odchytu uhynula. Měli jsem tu i srnčata posekaná od žacích strojů. Ani ta se nepodařilo zachránit,“ popisuje Balga.

Podle jeho slov by se podobným případům dalo zabránit, kdyby zemědělci důsledně oznamovali místa, kde a kdy budou sekat trávu. Myslivci by měli čas louky projít, srnky s mláďaty vyplašit a odehnat do bezpečí lesa.

Ve voliérách se také objevili mladé vlaštovky, pěvci, sojka a mláďata rorýsů. „Ta stačí, pokud jsou v dobré kondici, jen vyhodit do vzduchu, protože rorýsi ze země sami nevzlétnou. Pokud však lidé vidí mládě nějakého pěvce skákat po zemi, chytí jej a přivezou sem, udělají to nejhorší, co mohou. V přírodě je to nastavené tak, že rodiče si mládě najdou a dokrmí jej i na zemi, dokud nevzlétne,“ říká Balga.

Pro člověka je ale podle něj velmi komplikované takové mládě krmit. „Neúspěchem končí možná až polovina případů. Vypouštěli jsme i netopýry, odchycené v jednom z chebských bytů. Tam jich chtělo zimovat asi pět desítek,“ dodává Balga.