Vojáci po vzniku republiky obsazovali pohraničí postupně, do Krkonoš se dostali až na přelomu prosince a ledna. V době, kdy byl vyhlášený československý stát, v Trutnově žilo zhruba 15 tisíc obyvatel, z toho Češi tvořili pouze pětinu.
Němci převažovali v celém pohraničí a nechtěli být součástí vznikajícího Československa. Usilovali o připojení k Německému Rakousku. Československému státu proto trvalo delší dobu, než tyto oblasti získal pod svou kontrolu.
„Po dobrém to nešlo, musel je vojensky obsadit,“ upozorňuje historik Ondřej Vašata z trutnovského Muzea Podkrkonoší.
Den po vzniku Československa Němci založili provincii Deutschböhmen, která měla sídlo v Liberci a táhla se od západních přes severní až po východní Čechy. Trutnov byl regionálním centrem provincie.
„Vznikly zde nové úřady, které měly oblast začlenit pod Deutschböhmen, i německý ozbrojený sbor Volkswehr. Jeho úkolem bylo ochránit oblast před československým vojskem a zajistit klid a pořádek. Je potřeba si uvědomit, že Čechy byly po první světové válce na pokraji hladomoru. Představitelé úřadů se báli, že ke zbytku potravin, které tady byly, se dostanou vojáci vracející se z války nebo zloději,“ vysvětluje historik.
Volkswehr obsadil důležité objekty ve městě a strategickou tepelnou elektrárnu v Poříčí. Do služeb Deutschböhmen se dal i pilot Otto Schrimpl, letecké eso z první světové války s několika potvrzenými sestřely.
„V říjnu a listopadu několikrát letěl z Vídně do českého pohraničí, přivážel důležité informace a také zbraně. Při jednom neúspěšném přeletu musel nouzově přistát u Lanškrouna a vojáci z Vysokého Mýta ke svému překvapení zjistili, že v letadle je bedna se střelivem a součástky ke kulometům. Schrimpl se jim přiznal, že takto už několikrát letěl,“ vypráví Ondřej Vašata.
Českoslovenští vojáci začali pohraniční obsazovat už na začátku listopadu. Přestože byl Trutnov centrem provincie, jako první armáda obsadila zajatecký tábor v Broumově se srbskými a italskými zajatci, protože zde bylo ohromné množství zásob. Následovaly Teplice nad Metují s důležitou křižovatkou železničních tratí, kterou Češi potřebovali, aby mohli potraviny ze zajateckého tábora dopravit do českého vnitrozemí.
Vojáci postupovali do dalších měst, 7. prosince obsadili Vrchlabí, o den později Choustníkovo Hradiště, které bylo centrem odporu německého obyvatelstva, a 10. prosince Hostinné. Do Trutnova dorazili teprve 14. prosince. Na nádraží v Poříčí přijel z Jaroměře vlak s přibližně čtyřmi stovkami mužů.
Nemělo cenu bojovat
Ačkoliv členové Volkswehru podle všeho byli slušně vyzbrojení a z Vídně měli pušky, kulomety a děla, město se k novému státu podařilo připojit bez jediného výstřelu.
„V té době už Čechoslováci měli pod kontrolou velké oblasti v celém pohraničí a trutnovští Němci věděli, že za takové situace nemá cenu bojovat,“ poznamenává Vašata.
Němci se na poslední chvíli většiny zbraní zbavili, aby je nezískala československá armáda. Když se vojáci blížili, poslali je přes hranice do dnešní Lubawky. Češi zde našli pouze nefunkční kulomety. Do Krkonoš se vojsko dostalo až na konci roku. Například do Žacléře přijelo 24. prosince.
Muzeum Podkrkonoší u příležitosti osmičkových výročí uspořádalo výstavu o důležitých i méně známých událostech v Trutnově mezi lety 1918 až 1938. Věnuje se prvorepublikové architektuře, žurnalistice, nacionálnímu pnutí mezi Čechy a Němci nebo práci četnictva a dalších bezpečnostních složek. Připomíná rovněž pozapomenutý „libečský incident“ z roku 1938 - velkou bitku slovenských dělníků s Němci v hospodě v Libči.
