Výstava potrvá až do 14. října. Její tvůrci Xénia Hoffmeisterová, Michal Šarše a Jaroslav Urbánek navazují na osudy kostela, který v letech 1701 až 1731 vybudoval barokní stavitel Octavio Broggio.
Ani ne po půl století byl však kostel v roce 1773 spolu s jezuitským řádem zrušen a nadále byl používán jako pivovarský sklad.
V roce 1818 byl chrám znovu vysvěcen a do 50. let 20. století se v něm konaly bohoslužby kněžského semináře. V letech 1965–1975 kostel sloužil jako depozitář a byly v něm restaurátorské a truhlářské dílny.
„Za socialismu byl kostel degradován na skladiště a odsouzen k postupnému chátrání. Jeho předání Severočeské galerii výtvarného umění v roce 1992 mu vdechlo nový život a lze říci, že se tak dostalo tomuto objektu určitého vzkříšení,“ řekla Šárka Pražáková, mluvčí severočeské galerie, jež výstavu pořádá.
Zajímavý příběh dějin kostela se promítá do celé výstavy. „Autory zde spojuje vědomý zájem o věci vyřazené, nepotřebné, rozbité a opuštěné. Svůj ‚materiál‘ oživují a vtiskují mu novou existenci. Ve svých dílech se zároveň zamýšlejí nad tématem zániku a vzkříšení v jeho širším smyslu,“ dodala Pražáková.
„Sochař Jaroslav Urbánek pro svá díla používá kamenný odpad z restaurátorských prací a vdechuje mu nový život. Pro sochaře Michala Šarše se v každém zdánlivě nepotřebném a zbytečném předmětu zrcadlí sláva i strasti světa. A malířka a sochařka Xénia Hoffmeisterová klade specifický důraz na individualitu a vnitřní život každého předmětu,“ přiblížila Pražáková.
