Kříž s bronzovou plastikou Krista a pamětní deskou byl odhalen na závěr mše, kterou sloužil opat želivského kláštera Jáchym Jaroslav Šimek. Promluvil i německý opat premonstrátů Albert Dölken z Hambornu.
V želivském klášteře byl v letech 1950 až 1956 komunisty zřízený internační tábor pro duchovní. Zadržováno tam bylo 464 kněží z Čech, Moravy a Slovenska.
„Nemohli do kostela, nemohli sloužit mše a dokonce kostel nemohli ani vidět. Okna kláštera byla zamalovaná,“ řekl opat Jáchym.
Nový památník není první připomínkou této smutné historie v želivském klášteře.
Uvnitř sakrální stavby se nachází například seznam všech 464 kněžích, kteří zde byli internováni. V kostele je zase umístěn i loni posvěcený obětní stůl jako připomínka obětí totalit.
„Chtěli jsme ještě posilnit odkaz mučedníků z dob totality tím, že odhalíme tento nový kříž. Byli bychom rádi, kdyby byl Želiv místem, kde se tyto události budou připomínat. Důležité je hlavně usmíření, na které chceme dát důraz v těchto dnech,“ prohlásil převor želivského kláštera premonstrátů Tadeáš Spišák.
Mezi nuceně zadržovanými byl v klášteře například František Tomášek, pozdější pražský arcibiskup a kardinál. Ten se v Želivě se svými spoluvězni znovu setkal 13. srpna 1968 na první smírné pouti, kde odpouštěli svým trýznitelům.
Jedním z účastníků této pouti byl i duchovní Antonín Šuránek, který byl v klášteře rovněž vězněn. Je autorem veršované části křížové cesty, která je známá jako Želivská křížová cesta, a napsal také deník z internačního tábora.
Součástí nového památníku je i Šuránkův citát: „Já se modlím denně za naše dozorce, za toho pána, který mě vyšetřoval ve vězení a vypravoval do Želiva, za všechny, kteří proti mně shánějí materiál, kteří mně zde budou prověřovat a vyšetřovat a odtud odvážet, popřípadě soudit, abych ukázal, že jako katolický kněz nemám k nim žádné nenávisti, nýbrž je naopak upřímně miluji a vyprošuji jim totéž co sobě...“
INM a šestá rána Kristova
Nový památník se nachází ve výklenku v zadní části klášterního kostela. Jeho autorem je slovenský umělec Svetozár Ilavský.
Památník v podobě kříže s plastikou Krista je jednou z variant kříže, který Ilavský vytvořil v roce 2003 na pódium v Bratislavě, pro návštěvu papeže Jana Pavla II. „Bereme to jako součást symboliky. Jan Pavel II. je považován za jednoho z těch, kdo přispěli k pádu komunismu,“ dodal převor.
Na podkladové desce jsou vyryta písmena INM, in memoriam, tedy na památku.
„Můj záměr byl takový, aby písmena vypadala, jako kdyby je ve spěchu větvičkou nebo kusem dřeva vyryl některý z uvězněných kněží do země. Symbolicky je tam vyškrábnuté také číslo 6 jako šestá rána Kristova, kterou měl od kříže, který nesl,“ vysvětlil slovenský výtvarník.
Svetozár Ilavský je také autorem obětního stolu umístěného v kostele. Jeho součástí jsou ostatky dvanácti mučedníků z různých dob pronásledování.
Jedná se o mučedníky z prvních dob křesťanství, ostatky řádových mučedníků a pak ostatky mučedníků z dob komunismu. „Jsou to ostatky slovenských mučedníků, například řeholnice Zdenky Schelingové nebo Tituse Zemana. Z českých osobností bohužel nebyl zatím žádný blahořečen. Ale už se například rozběhl proces blahořečení pátera Josefa Toufara, který spadal do našeho vikariátu, kandidátem je i již zmiňovaný kněz Antonín Šuránek,“ poznamenal páter Tadeáš Spišák.
Komunisté nechali želivský klášter v roce 1950 zrušit. Jak bylo výše uvedeno, do roku 1956 v něm fungoval internační tábor pro duchovní. V roce 1957 v něm pak byla zřízena psychiatrická léčebna.
Premonstráti se do želivského kláštera mohli znovu vrátit počátkem 90. let.
