Dárek ke sto letům. Hra Horáckého divadla prozkoumá kult svatého Václava

  9:28
Druhou autorskou inscenací, která by mohla být nejspíš i vrcholem celé sezony Horáckého divadla v Jihlavě, je jevištní kompozice hry Svatý Václav. Premiéra inscenace je již dnes, tedy týden před státním svátkem – 100. výročím vzniku samostatného Československa.

Hlavní postavou inscenace je mladý pražský arcibiskup, který se rozhodl, že učiní svatováclavskou legendu klíčovou základnou pro existenci současného českého státu. Hlavní postavu arcibiskupa Petra ztvární Zdeněk Stejskal. | foto: Igor Stančík

Tak dlouho dramaturgové Horáckého divadla v Jihlavě hledali českou klasickou hru, kterou by připomněli významné jubileum samostatného státu, až sáhli po úplně nové.

„Bohužel dobrých klasik není mnoho. Jsou to většinou vesnická dramata, která jsou sice divácky velmi úspěšná, nicméně mnohokrát obehraná. My jsme touto cestou nechtěli jít a dál jsme hledali silnou postavu našich dějin, až jsme se dostali ke svatému Václavovi,“ uvedl Pavel Šimák, který pro jediný profesionální soubor v kraji sestavoval letošní dramaturgický plán.

Hru přímo pro Horácké divadlo napsala jedna z nejvýraznějších současných dramatiček Lenka Lagronová. Ke spolupráci vedení divadla dále přizvalo renomovaného slovenského režiséra Rastislava Balleka spolu s dramaturgem Martinem Kubranem.

„Oba se dlouhodobě věnují tématům a námětům ze slovenských dějin,“ upozornila dramaturgyně Barbora Jandová.

Místo historie přítomnost

Kdo by čekal, že na scéně uvidí životopisné historické drama, bude možná zklamán. „Více než historie a historiografie nás zajímá samotný koncept nebo smysl národních dějin jako základní součásti kultury a kulturní identity,“ vysvětluje dramaturg Martin Kubran.

A režisér Rastislav Ballek dodává: „Neinscenujeme legendu z 10. století, ale diskusi o ní. Vidíme legendu v zápase o to, co znamená nebo by mohla znamenat pro dnešek.“

Scénář Lenky Lagronové nazývá jakousi „meditací“ na téma svatý Václav. „Co pojem svatý Václav dnes vůbec znamená? Má ještě nějaký zvuk a význam, nebo je to jen jezdecká socha na Václavském náměstí? Je svatováclavský kult prázdným pojmem, nebo v nějaké podobě přežívá?“ ptá se dramaturgyně Barbora Jandová.

Podle Balleka je hra ironickou parafrází svatováclavského mýtu. Děj hry je zasazen do fiktivní současnosti. „Pohybujeme se v jakési paralelní realitě, kdy výchozím momentem je kontroverzní socha Davida Černého a žádná Myslbekova socha na Václavském náměstí ještě nestojí…,“ líčí Jandová.

Hlavní postavou inscenace je mladý pražský arcibiskup, který je čerstvě ve své funkci a rozhodl se, že učiní svatováclavskou legendu opravdu vážnou a klíčovou základnou pro existenci současného českého státu.

Hlavní postavu arcibiskupa Petra ztvární Zdeněk Stejskal. V dalších rolích se představí Stanislav Gerstner, Lenka Schreiberová, Jan Burda, Alexandra Palatínusová, Ondřej Šípek, Josef Kundera a František Mitáš.

K hudební a výtvarné spolupráci přizval režisér Ballek svůj osvědčený tvůrčí tým – Matúše Tobolku (hudba), Katarínu Holkovou (kostýmy) a Tomáše Cillera (scéna).

Pasáž Lucerna i kaple

„Kostýmní výtvarnice Katarína Holková pracuje ve třech rovinách, kdy prolíná současný civil s církevními prvky i středověkými detaily. Scéna Tomáše Cillera není popisně realistická. Autorka ve svém scénáři počítá s prostředím svatováclavské kaple nebo pražské pasáže Lucerna,“ upozornila Jandová.

Autorka hry Lenka Lagronová patří mezi nejvýraznější současné české dramatičky. Inscenace její hry Terezka v podání Divadla Komedie získala v roce 1998 Cenu Alfréda Radoka. O devět let později byla nominována i její hra Pláč.