Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vyrovnaný vztah města a vody mají v Paříži, Vltava je v Praze okrasou.

  9:47
Karlín je katastrofa. Snažíme se řeku vrátit městu, ale moc nám to nejde. Jedním z posledních míst, kde najdeme vyrovnanou symbiózu Prahy a Vltavy, je Čertovka.

Bruslení mezi Jiráskovým a Palackého mostem, 1960, foto Jiří Karel Procházka. | foto: Archiv Muzea hl. m. PrahyMetro.cz

„To je poslední relikt starého města, který byl mnohem běžnější. Před 150 lety byste našla mnohem pitoresknější zákoutí kolem Svatopetrské čtvrti nebo kolem Štvanice,“ vypráví Richard Biegel, historik a ředitel Ústavu pro dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, který bude mít zítra přednášku o evropských metropolích a vodě v rámci Dne architektury.

V Praze existovaly spousty mikrosvětů, které zanikly, když jsme řeku zregulovali a přestali využívat. Dneska je řeka spíše okrasný fenomén ve městě.

„Ale je to relativně moderní záležitost. Ještě když se bořilo židovské město, tak se počítalo, že tam vznikne další přístav. Když se za první republiky budoval Libeňský most, tak se předpokládalo, že tam bude obrovské překladiště z přístavu na železnici. Ten náš hospodářský nezájem o řeku je relativně čerstvý,“ říká Biegel.

Až v 19. století přichází radikální proměna vztahu k Vltavě. „Nejprve vznikala nábřeží, kterými se ostře nastavily hranice mezi řekou a městem, dřív to bylo propojeno. Vltava byla pod vámi, ale vy k ní nemůžete, protože dříve nebyly náplavky. Zároveň ale nabízí možnost vést komunikaci podél řeky,“ dodává. Přibývaly další mosty, postupně se splavňovala. „To se projevilo hlavně v oblastech jako Petrská čtvrť, kde zaniklo neuvěřitelné množství zákoutí, ostrůvků a ramen,“ připomíná Richard Biegel.

„Mimochodem dříve se město nedalo obejít podél řeky, což je zajímavé. Byly tam různé parcely, hospodářské zázemí či hradby. Dnes si obejdete město podél řeky a přijde nám to přirozené. Ale nebývalo to tak,“ připomíná.

To, co proměnilo vztah města a řeky, je stavba nábřeží a splavnění. „Město má řece vůči řece vytvořit nějakou fasádu. Řeka se stává jen jednou ze širokých ulic, ke které se obrací domy. V tu chvíli tento různorodý vztah začal nevratně zanikat,“ dodává Biegel.

„Snažíme se Vltavu vrátit městu. Pokoušíme se ji zobytnit, ale moc nám to nejde. Co vzniklo poslední dobou podél nábřeží? Karlín, ale to je katastrofa. Kancelářské budovy a jejich vztah k řece. Jsou to solitéry, které o řece nevědí a vědět nechtějí. A nemám pocit, že by se nám nějak dařilo na té holešovické straně. I když tam jsou aspoň zárodky nábřeží. Zaplaťpánbu za to zprůchodňování a cyklostezky. Cyklostezka ale ještě není městské nábřeží, je to něco, co může vrátit život, ale nemůže vytvořit plnohodnotný městský rámec. Ztratili jsme schopnost harmonicky tento vztah vytvořit. Což ale neznamená, že se nemůžeme polepšit,“ říká.

Podobně se holešovický přístav hustě prostavěl a oddělil se od řeky. „Stalo to, k čemu by nemělo docházet. To znamená, že se nespokojíte s nábřežím, ale stavíte další a další domy. A ve finále ten prostor okolo řeky, který má patřit všem je zprivatizovaný a v podstatě se rezignovalo od nějakého vztahu města a řeky. Od toho je město, aby zajišťovalo městské významy,“ připomíná.

Špatně si vede i Rašínova náplavka. „Strašně se překomercializovala. Je asi logické, že přitahuje pozornost. Ale prostě se to přehnalo. Chodíval jsem tam před deseti lety, ale teď už to nemá smysl. Připadám si tam připadám, jako bych se stal obětí nějakého komerčního plánu. Náplavka byla krásná do té doby, dokud byla skutečně náplavkou, když tam byla jen rybářská restaurace, která funguje už od třicátých let, a lidé mohli okolo piknikovat a posedávat,“ doplňuje Richard Biegel.

Je zajímavé, že člověk soudí vztah města a řeky podle toho, jaké město zná. „Což je nádherným způsobem matoucí. My jsme zvyklí na Vltavu. Ale z pohledu Bratislavana je to potůček. Viděla jste někdy jejich Dunaj? Z pohledu Berlíňana je zase Vltava veletok, protože Spréva je pro nás Botič,“ porovnává metropole a jejich toky Richard Biegel. Podle něj není Vltava v Praze dramatický veletok, je to řeka téměř okrašlovací.

Kde je vztah města a řeky vyrovnaný? „Asi v Paříži, kde je Seina sice větší řeka, nicméně pořád ji lze překonat přes několik mostů. Dokonce na nich byly domy, takže vztah města a řeky byl naprosto bezprostřední, což v Praze nebylo,“ říká historik Richard Biegel.

Den architektury

Po celé republice probíhá zítra 30. září řada přednášek a komentovaných prohlídek.

Praha – Evropské metropole a voda: Přednáška Richarda Biegela o rozrůstání Prahy kolem řeky Vltavy a srovnání s vývojem Vídně a Paříže začíná zítra v 17.30 hodin v Podolské vodárně. Rezervace přes web nutná.

Praha – Novomlýnská vodárenská věž (Hurá dovnitř!): Nové Mlýny budou otevřeny zítra od 10 do 13 hodin.

Brno – Vodama industriálníma Brnama: Suchou nohou po proudu Svitavského náhonu s odbočením do historie, urbanismu, industriální romantiky a budoucnosti s architekty Romanem Čerbákem a Martinem Klenovským. Sraz je zítra v 16 hodin před hlavním vstupem do areálu Zbrojovky.

Brno – Místodržitelský palác od podzemí k podkroví (Hurá dovnitř!): Komentovaná prohlídka po barokním objektu s jeho odbornou lektorkou Markétou Skotákovou vás zavede i k vodním tokům proudícím pod sklepením budovy. Akce začíná zítra ve 14 hodin.

Hradec Králové – Prohlídka malé vodní elektrárny na Labi: průvodci představí stoletou vodní elektrárnu Hučák, která je dnes považována za secesní unikát na řece Labi. Prohlídky začínají zítra ve 14 a 15 hodin.

Podrobný program najdete na www.denarchitektury.cz.

Autor textu: Lucie Mottlová, deník Metro