Kliment se narodil 24. června 1901 do rodiny učitele a přírodovědce Josefa Klimenta staršího. Po studiích na brodském gymnáziu se vydal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Tu dokončil v roce 1924.

O čtyři roky později přijal místo tajemníka Nejvyššího správního soudu. Ten tou dobou v pozici předsedy vedl Emil Hácha. Kliment se během let stal jeho blízkým spolupracovníkem. Když pak Hácha 30. listopadu 1938 přijal funkci prezidenta republiky, mladý právník se stal jeho poradcem.

S Háchou absolvoval i osudovou cestu do Berlína 14. března 1939, kde prezident marně vzdoroval Hitlerovu nátlaku a nad ránem 15. března podepsal listinu, jíž podřizoval zemi Německu.

A o čtyři dny později vydala Národní politika úvodník zmíněný na začátku tohoto textu.

Podrobení Německu potrvá dlouho, tušil po setkání s Hitlerem

„Kliment ve svých vzpomínkách mluví v tom duchu, že ten, kdo se setkal s Hitlerem a viděl, jakým způsobem propaguje svoji myšlenku, nemůže si myslet, že protektorát je jen přechodná fáze. Setkání s Hitlerem v něm zanechalo dojem, že podrobení Německu bude trvat velice dlouho,“ popisuje Alena Jindrová, historička Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

Podle jejího názoru mohlo vést Klimenta k tomuto názoru a následnému sepsání nechvalně známého článku několik okolností. Tou první je, že chtěl uklidnit veřejnost a snažil se obhájit existenci protektorátu. Druhou je pak Klimentovo celoživotní profesní zaměření. Řada jeho současníků o něm smýšlela více jako o historikovi než jako o právníkovi. Ostatně i po studiích, kdy už setrvával nastálo v Praze, psával pro německobrodský sborník texty o středověkém horním právu. Hlavně se však zajímal o utváření právních vztahů mezi českými zeměmi a Svatou říší římskou.

„A právě ze znalostí této problematiky vycházel zmíněný jeho článek,“ podotýká Jindrová.

Byl kolaborantem? Ani historici neumí dát jasnou odpověď

Podobných článků však napsal Kliment během trvání protektorátu Čechy a Morava víc. Obhajoval v nich propojení Čech a Moravy s nacistickým Německem, byl členem České ligy proti bolševismu, stál u zrodu Svazu pro spolupráci s Němci.

Přesto však historička Jindrová na otázku, zda se z jeho strany jednalo o čistou kolaboraci, neumí dát jednoznačnou odpověď. „Určit hranici kolaborace je hrozně obtížné. Pokud by si chtěl člověk zachovat čisté svědomí, tak by nám Josef Kliment neměl být vzorem. Ale když ho srovnáme s jinými kolaboranty, jejichž jednání mělo jako přímý následek smrt lidí...“ zamýšlí se.

Dodává, že se Kliment v pozici blízkého Háchova spolupracovníka v několika kauzách úspěšně přimlouval za české lidi, aby byli propuštěni na svobodu nebo mírněji potrestáni. Jeho činnost však nenabyla takových rozměrů jako například u předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše, jenž se zapojil do podzemní vojenské organizace Obrana národa.

Za svou činnost během německé okupace byl Josef Kliment v roce 1947 odsouzen k doživotnímu trestu. Z vězení byl ale propuštěn na základě amnestie v roce 1960. Vědecké práci se však už dále věnovat nemohl. Zemřel v říjnu 1978 v Praze.

Připomeňte si život protektorátního prezidenta Emila Háchy: