Když se o turistické hole silně zapřete, někdy se propadnou hluboko do sněhu. Nohám se to však nestane, protože na nich máte sněžnice. Zaručuje to jejich široká plocha, a vy tak můžete kráčet závějemi.

„Když je sníh namrzlý, tak se člověk moc nepropadá. Horší je to v těžkém, mokrém sněhu. Úplně ideální je procházet se po čerstvě napadaném prašánku,“ mluví ze zkušenosti Pavel Nagy ze Střediska environmentální výchovy v šumavské Horské Kvildě. Právě on bere zvídavé turisty na vycházky na sněžnicích. Minulý týden se na ni přihlásilo 15 zájemců.

Když se v půl desáté ráno scházíme u infocentra, je nám jasné, že počasí bude ideální. Jasná obloha a paprsky slunce třpytící se na všudypřítomném sněhu slibují povedený výlet.

„Půjdeme na Antýgl,“ ukazuje Nagy na dobře viditelný vrchol nedaleko obce ještě předtím, než začne rozdávat páry sněžnic. Od každého ze skupiny vybírá padesát korun jako poplatek za zapůjčení.

14 fotografií

Průvodce nejprve ukazuje, jak sněžnice fungují, a upozorňuje na kovové hroty na spodní straně, díky nimž se chodec po sněhu nesmýká. V případě neopatrnosti však mohou i poranit. Pak už si příchozí zkoušejí nasazovat sněžnice na své pohorky. Zkušenějším to jde lépe, jiní zasazují špičku a patu boty do postroje s obtížemi.

„Důležité je nastavit si správnou velikost a pak všechno pořádně utáhnout, aby se nám bota ve sněžnici neviklala,“ radí Nagy, který pak odvede celou skupinu k Hotelu Rankl, kde výprava začíná.

Každý krok provází zakřupání sněhu pod nohama. „Máme několik variant, kam chodit. Kromě Antýglu vyrážíme ještě na Zhůří nebo takzvané Výhledy. Ale dnešní cesta nejvíce připomíná šumavskou divočinu, přestože nepůjdeme prvními zónami parku, ale hospodářskými lesy. Určitě nebudeme potkávat další lidi, je tam naprostý klid,“ navnazuje Nagy.

Průvodce dělá pauzy na výklad

Ve výpravě jsou školáci i starší lidé. „Zájemci si nás většinou najdou na internetu. Jezdí sem třeba z Budějovic nebo Prahy. Chtějí poznávat Šumavu,“ dodává a vede zástup natěšených turistů kolem Hamerského potoka, který vzápětí po malé lávce všichni překročíme.

„Zatím jsem to na sněžnicích nikdy nezkoušela, tak jsem zvědavá, jaké to bude,“ podotýká jedna z účastnic Vladimíra Carvová, která na Šumavu přijela z Tábora společně s manželem. I ona si všímá sněhových boulí, které nápadně připomínají pouštní duny. Jsou to zasněžené sejpy, jež tu zůstaly po rýžování zlata z minulosti.

Kráčíme za sebou po již vyšlapané úzké cestičce s náležitými rozestupy, aby jeden druhému na sněžnice nešlapal. Občas si někdo zkusí vyjít vedle stopy, dvě nadšené turistky závodí ve slalomu mezi stromy. Celá skupina mírně stoupá lesem, Pavel Nagy občas udělá pauzu s výkladem, kde vysvětluje, co lze v okolí zpozorovat.

„Můžete si všimnout, že sníh je plný smrkových semen. Ta dozrávají a pomocí větru se roznášejí po sněhu. Když pak na jaře taje, mají semena dostatek vláhy, aby vzešla,“ objasňuje například.

Výletníkům se mezi stromy otevírá výhled na políčka v protějším svahu, kde dříve místní obyvatelé pěstovali různé plodiny. Připomínají je zbylé kamenné valy.

Až na Antýgl do výšky 1 253 metrů sice nevystoupáme, přesto díky příznivému počasí vidíme Roklan, který je druhou nejvyšší horou Šumavy a Bavorského lesa. Objevuje se i Poledník se svou rozhlednou. Ta za socialismu sloužila jako radiová stanice pohraniční stráže, vojenská základna byla ve Zhůří.

„A vidíte ty malé stromky? Mají šišky, to znamená, že tu rostou už alespoň třicet let. Jsou jen zakrslé, protože stály v zástinu,“ komentuje vedoucí výpravy Nagy nedaleké jehličnany, když pod Antýglem všichni zastavili, aby si výhledy nafotili.

Pak již začínáme postupně scházet zpět, chvíli lesem, jindy bílými pláněmi. Odpočíváme u výběhu krav plemene highland, které je typické svou dlouhou srstí. Ta jim jako ofina padá přes oči. Krávy se pohodově sluní a zájem kolemjdoucích a běžkařů je nechává klidnými. Hotel, tedy výchozí bod celého výletu, je odtud už jen pár kroků.

„Jsem nadšená. A náročné mi to vůbec nepřišlo, jsem zvyklá chodit. S manželem jsme sem přijeli na týden a na vycházky nás odkázali v informačním středisku,“ těší Vladimíru Carvovou.

Výšlap si užila i Martina Jílková. „Bylo to pro nás super, a náročnost nebyla nijak závratná. Kdo je zvyklý chodit v létě, tohle pro něj nebude problém,“ říká žena z Plzeňska, která vyrazila s kamarádkami.

Na sněžnicích prý stojí počtvrté a o možnosti vycházek se dozvěděla na webu národního parku. Před několika dny využila organizované výpravy na sněžnicích i ve Svinných Ladech, kterou si také pochvalovala.

Podobně jako další pak Jílková míří do hotelové restaurace na oběd. V nohou máme necelých deset kilometrů a dvě a půl hodiny chůze.

Než sníh roztaje, šumavská informační centra nabídnou další termíny. Ve Středisku environmentální výchovy na Horské Kvildě plánuje Pavel Nagy ještě dva. „Sníh tu taje většinou na konci března, takže ještě vycházky stihneme,“ zve zkušený průvodce.

Turisté vyrazili na sněžnicích z Horské Kvildy.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz