Houslový mistr daroval muzeu poklad: 200 let starou dílnu a nástroje

  18:40
Poklad nedozírné hodnoty od úterý hýčkají v Pasekách nad Jizerou v Krkonoších. Potomek slavného houslařského rodu, který žije v Nizozemí, daroval místnímu muzeu 200 let staré vybavení houslařské dílny a řadu cenných mistrovských nástrojů.

Houslařské pracovní stoly, dláta různých velikostí, prstové hoblíky, ale i housle, smyčce, violy, několik mandolín, nebo dokonce laky, jejichž tajemství výroby si houslařští mistři úzkostlivě střežili. To jsou jen některé předměty, které v úterý dopoledne přivezla dodávka z Nizozemí do krkonošského Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách nad Jizerou.

„Když pan Schebal zavolal a přislíbil muzeu předání tak významného daru, spadla nám brada překvapením. Co si pamatuji, nikdo nám tak významný a rozsáhlý dar nevěnoval. Dar přichází jako na zavolanou. Plánujeme přestavbu památníku v Pasekách, a to včetně expozice, a tyto předměty v nové expozici využijeme,“ říká ředitelka vrchlabského Krkonošského muzea Správy KRNAP Blanka Zázvorková.

Dárcem je houslový koncertní mistr Josef Schebal, původem Čech, který od roku 1968 žije v Nizozemí.

„V Holandsku nastala situace, že houslařská dílna jeho dědečka Josefa Vedrala, známého pokračovatele krkonošské houslařské školy, který z Pasek pocházel, nemá pokračovatele. Dům, ve kterém ateliér je, se prodává. Proto pan Schebal tento ojedinělý dar nabídl Památníku v Pasekách nad Jizerou,“ říká Zázvorková.

Zkoumání nástrojů potrvá několik měsíců

Pracovníkům KRNAP trvalo více než půl hodiny, než exponáty z auta vynosili. Některým to nedalo a už v autě pouzdra s hudebními nástroji opatrně otevřeli.

„Tady jsou dokonce dvoje housle. To budou ty Patočkovy (pasecký houslař, pozn. red.). A tohle je mandolína. Rozhodně to obohatí náš fond,“ říká nadšeně odborná pracovnice paseckého muzea Andrea Bariaková, která se o daru dozvěděla telefonicky přímo od Josefa Schebala, když byla na dovolené: „Pan Schebal mi řekl, že budou prodávat dům, kde je ateliér, a rádi by vybavení věnovali paseckému muzeu. Bylo to úplně nečekané. Nikdy na to nezapomenu.“

Houslařská škola Josefa Vedrala

Josef Vedral se narodil v Pasekách nad Jizerou roku 1883, vyučil se u švagra - paseckého Benjamína Patočky. Vedral patřil mezi nejznámější světové houslaře vedle mistrů Hilla a Hammi. Krkonošskou školu proslavil v západní Evropě, tak jako F. Špidlen a J. Vitáček na východě.

Po vyučení zůstal několik let u Patočky, ale pak odešel na zkušenou do Nizozemí, kde zůstal. Nejdříve pracoval v Amsterdamu u známé firmy Karl van der Meer, ale v roce 1908 se osamostatnil v Haagu, kde předával um krkonošských houslařů. Vyučil i několik pokračovatelů šířících slávu krkonošské houslařské školy. Na počátku 20. let minulého století patřil k nejznámějším znalcům starých mistrů houslařů.

Odborníky čeká několikaměsíční práce, než jednotlivé nástroje a další předměty důkladně prozkoumají a zaevidují. Už teď je jasné, že kolekce je unikátním dokladem houslařské výroby a nástrojů houslařů západoevropské větve krkonošské houslařské školy. Josef Schebal už dříve věnoval muzeu housle po houslaři Josefu Metelkovi z roku 1874.

„Od té doby, co jsem se dozvěděla, že se to má převézt k nám do Pasek, tak klidně nespím. Josef Vedral, rodák z Pasek a později houslař známý po celé západní Evropě, je pro nás významnou osobností. Jsem velmi ráda, že se to podařilo, splnilo to mé očekávání. Překvapilo mě hodně věcí, ale hlavně lahvičky s laky, které si houslaři vždy pečlivě střežili. Ve sbírce nám chyběly. Rozhodně se jedná o dar nevyčíslitelné hodnoty,“ říká Bariaková.

Na vykládání sbírky se přišla podívat i starostka Pasek nad Jizerou Hana Růžičková. S muzeem, které je kulturním a společenským centrem, obec spolupracuje a podporuje ho finančně.

„Je to pro nás významná událost. Je to vlastně návrat historie do Pasek. Jsme vděčni panu Schebalovi, že byl ochoten celý tento soubor darovat do naší obce,“ vyjadřuje vděk starostka.

Kolekci by mohli lidé vidět už napřesrok. „Jestli půjde vše tak, jak má, už na jaře bychom mohli exponáty představit veřejnosti,“ soudí Bariaková.