Starosta Ženklavy Josef Juroška před kamerou plakal a obtížně hledal slova. Nakonec prohlásil: „Člověk, který připravil tak krutou smrt malé Veronice, nemá právo na další život.“ A inicioval petici, kterou za několik týdnů podepsaly více než čtyři tisíce lidí z celé republiky.

Definitivní trest zaveden sice nebyl, ale pachatel otřesného činu Stanislav Večeřa vyšel smrti vstříc raději dobrovolně.

Třiačtyřicetiletý muž z Kopřivnice byl odsouzen za pokus pohlavního zneužívání už v 80. letech. V červenci 1995 svým touhám opět neodolal. Nejprve zkoušel štěstí u dospělých žen, ale neuspěl.

Ačkoliv lidé údajně upozorňovali, že se v lese nedaleko koupaliště ve Štramberku-Libotíně pohybuje podivný člověk, nikdo nezakročil.

Osudného 28. července 1995 Večeřa vzal do batohu lahev vodky, nůž, paličku na maso a popruh, který chtěl použít jako škrtidlo. Zašel do lesíka u pěšiny a čekal na svou oběť.

Bodnutí do srdce bylo smrtelné

Okolo poledne místem projížděla osmiletá Veronika z blízké Ženklavy. Užívala si prázdniny a v horké dny, jakým byl onen pátek, pobývala na koupališti. Jen v poledne na kole odjížděla k otci do zaměstnání na oběd. Když z koupaliště odjížděla, doprovázel ji kamarád a Večeřa se k činu neodhodlal. Na koupaliště se však vracela sama.

Dívku z kola strhl a zatáhl do lesa. Tam se ji pokoušel znásilnit. Nakonec holčičku paličkou několikrát udeřil do hlavy a také škrtil.

„Dostal jsem strach, že mě chytnou, a z toho, co bude potom,“ vypověděl později u soudu. Vzal proto nůž a pětkrát bodl. Jednou zasáhl dívčino srdce.

Odpoledne oznámil Veroničin otec na policii, že pohřešuje svou dceru. Když bylo u pěšiny objeveno její tělíčko, okamžitě začalo vyšetřování. „S takovou brutalitou jsme se dosud nesetkali,“ prohlásili kriminalisté. Pro Večeřu si došli druhý den. Nezapíral a k činu se přiznal. Usvědčovalo ho ostatně velké množství stop na místě činu.

Vrahy dětí nenávidí i ve vězení

Ačkoliv v 90. letech lidé slyšeli o drastických činech poměrně často, tak bestiální vražda dítěte s nimi otřásla. Už zmiňovanou petici však zákonodárci nevyslyšeli.

Mezitím u Krajského soudu v Ostravě v lednu 1996 dostal Večeřa doživotní trest. A jen o tři týdny později ve věznici v Mírově na Šumpersku sám sobě udělil trest, který mu přály tisíce lidí. Ve vězeňské cele se oběsil.

Podle oficiálně nepotvrzených zdrojů udělali spoluvězni Večeřovi z pobytu za mřížemi peklo. Ani trestanci nesnášejí vrahy dětí. A údajně týraný Večeřa se rozhodl pro sebevraždu.

V obci se zhruba tisícovkou obyvatel se o dvacet let starém činu hovoří už jen výjimečně. Ale lidé nezapomněli. „Kdyby tehdy toho vraha pustili do vesnice, přežil by jen pár minut. Nikdo to však tady už nechce moc připomínat, bylo to strašné,“ řekl MF DNES muž z obce, ale jméno zveřejnit nechtěl.