Šestapadesátiletý Špidlen totiž reprezentoval Česko jako vozíčkář v kategorii Paralympic. Ve stříbrné štafetě s ním byli Jana Kosťová a Pavel Dudík. Z jedenácti soupeřů nestačili Češi pouze na Ukrajinu.

První, už hodně letitý kontakt s orientačním závodem přitom nedopadl pro Špidlena dobře. Vydal se na trať s kamarády v 70. letech minulého století v rámci letního soustředění mladých závodníků v severské kombinaci (poznámka redakce - skok a běh na lyžích).

„Brzy jsme ale zakufrovali, tedy ztratili správný směr. Nakonec jsme zvolili zkratku lesem, který mapa označovala jako neprostupný,“ vzpomíná Špidlen. „Ale nějak jsme se přes něj prodrali.“

Přibližně o rok později, v lednu 1979, se osmnáctiletému studentovi gymnázia v Tanvaldu převrátil život. Při tréninkovém skoku na ještědském můstku měl těžký pád, poranil si páteř a ochrnul.

Po úrazu se věnoval stolnímu tenisu a lukostřelbě

Mirek nicméně dokončil střední školu a navíc zvládl Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. Nyní žije v Tanvaldu - Šumburku a pracuje ve společnosti, kde je předsedou představenstva jeho spolužák z gymnázia. Firma se zaměřuje na technickou konzultační pomoc a služby pro energetiku.

Do úrazu na Ještědu Špidlen dělal také jiné sporty než lyžování. Sportovat nepřestal ani na vozíku. Předtím než se soustředil na orientační závod, se věnoval stolnímu tenisu a lukostřelbě.

„Na orientační závody jsem se dal asi před patnácti lety,“ uvádí Špidlen. „Teď závodím za Sportovní klub vozíčkářů Praha. Na mistrovství světa v Litvě jsem se dostal na divokou kartu jako náhradník. Stříbrná medaile pro mě znamená největší sportovní úspěch.“

Štafeta se Špidlenem v sestavě porazila mimo jiné velmoci v orientačním závodě ze Skandinávie. Českým reprezentantům se v Litvě nedařilo jenom ve štafetě. Vozíčkářka Jana Kosťová získala mezi jednotlivci v kategorii Para bronz. V kategorii Open vybojovala česká štafeta bronz.

„Na mistrovství světa jsem byl jako nováček poprvé. Dvoudenní závod jednotlivců se odehrával v historickém skanzenu a moc se mi nepovedl,“ uvádí Špidlen. „První den jsme navíc strašně zmokli.“

Určování polohy se dá natrénovat na počítači

Závod štafet se odehrával na golfovém hřišti. Při závodech typu PreO -Precizní Orientace se účastníci řídí jinými pravidly, než jaká platí pro běžecké orientační závody. Vozíčkáři obvykle jezdí pouze po pevných cestách.
„Můžeme využít pomocníků, kteří tlačí naše vozíky, což jsem neodmítl,“ prozrazuje Špidlen.

Úkolem závodníků v PreO je, aby podle mapy našli v krajině oranžovobílé lampiony. „Ale to by bylo moc jednoduché. Musíme ještě určit, jestli se lampiony nacházejí opravdu na místě vyznačeném na mapě,“ vysvětluje Špidlen. ́

„Autor trati je někdy úmyslně posune dál. Tolerance je například pět metrů. Když neodhalíme, že skutečná poloha lampionu neodpovídá umístění na mapě, ztrácíme body. Přicházíme o ně i tehdy, pokud si chybně myslíme, že lampion stojí mimo místo vyznačené na mapě.“

Určit správnou polohu lampionu není jednoduché. Některé lampiony stojí i několik set metrů od cesty, kde se závodníci pohybují.

„Určování polohy lampionu se dá trénovat na počítači, ale na rozdíl od skutečné krajiny jde o příliš plochý pohled,“ říká Špidlen. „Mnohem lepší je trénink ve skutečném terénu. Naštěstí nám Sportovní klub vozíčkářů Praha dokáže připravit tréninkovou trať.“