Předtím, než na jaře 2008 Roman Šmidberský koupil od radnice většinový podíl akcií v hokejovém klubu, konala se v Pardubicích divoká politická přestřelka. Nabídek tehdy měli radní na stole více, a tak není divu, že se zastupitelé hádali, komu podíl prodat.

„Tento prodej klubu je pro Pardubice silně nevýhodný. Není v zájmu občanů tohoto města,“ upozorňoval na nízkou cenu 25 milionů třeba zastupitel Jan Jedlička. Jenže tehdejší politici z koalice ODS a Sdružení pro Pardubice se rozhodli, že klub prodají právě Šmidberskému.

Roman Šmidberský.

V jejich očích byl zakladatel autodopravy tím pravým.

„Nabídka pana Šmidberského je nejlepší a budu pro ni hlasovat. Je to místní úspěšný podnikatel, u kterého máme jistotu, že hokej povede dobře. Nebude si chtít doma utrhnout ostudu,“ řekl tehdy zakladatel Sdružení pro Pardubice Miroslav Petráň.

Jeho věštba vyšla tak na půl. První čtyři roky vlády Šmidberského se totiž skutečně povedly. Když si odmyslíme politický skandál kolem výletu na Floridu, kam podnikatel pozval ty zastupitele, kteří hlasovali pro prodej Dynama do jeho rukou, tak fanoušci mohli být spokojeni. Prudce se zvedala návštěvnost na zápasech a už v roce 2010 si Šmidberský mohl udělat první fajfku u slíbených úkolů.

Pardubice po neskutečné sérii 12 výher v play-off v řadě braly svůj historicky pátý mistrovský titul.

S Dominikem Haškem, který úspěchem okořenil svůj další návrat k hokeji, tehdy ve tři hodiny ráno slavilo celé Pernštýnské náměstí.

Medaile i Open Air ve Svítkově

Navíc hned v další sezoně klub uspořádal povedené venkovní utkání na plochodrážním stadionu ve Svítkově, které se zapsalo navždy do dějin českého hokeje jako vůbec první open air nové éry.

Výhru nad Kometou tehdy sledovalo více než 17 tisíc spokojených fanoušků, kterým tehdy nebylo nic dost.

Místo tradiční mistrovské kocoviny totiž Tesla brala v sezoně 2010/11 bronz a přitom fanoušci požadovali konec trenéra Josefa Jandače. Výměny se dočkali a mohli být spokojeni hned dvakrát.

Jandač byl pryč a Pardubice získaly na jaře 2012 další titul. Parta kolem Petra Koukala překvapivě svalila ve finále favorizované Brno a dlažba Pernštýnského náměstí opět ochutnala vítězné šampaňské.

Možná by fanoušci slavili zlato ještě o něco déle, kdyby věděli, co bude následovat.

Šmidberský dodnes nevysvětlil, proč se necelý týden po velkém úspěchu zbavil generálního manažera Zbyňka Kusého, ale zjevné je, že tím začal strmý pád celé hokejové organizace, kterou od pondělí opět řídí město (více o změně vedení čtěte zde).

Hodně „zaručených“ zpráv říká, že Šmidberský Kusého vyhodil kvůli machinacím, které měl dlouholetý šéf Dynama dělat. Taková varianta se ale nezdá příliš logická. Majitel by měl daleko jednodušší v takovém případě podat na něj trestní oznámení a mít klid od naštvaných fandů.

Spíše se zdá, že ego Šmidberského nezvládlo silného manažera, který ho vlastně na nic nepotřeboval. A nebál se mu tu poměrně často dát i najevo.

Ať je to, jak chce, Kusý skončil a jeho nástupce Ondřej Šebek logicky těžko mohl dosáhnout na jeho umění během pár let, které od majitele dostal. Z dnešního pohledu však tři účasti v předkole play-off za jeho éry vypadají jako úspěch.

K tomu je totiž nutné připočíst, že po titulech zmizela z Pardubic silná generace hráčů, jakými byli Petr Koukal, Jakub Nakládal, Tomáš Zohorna, Lukáš Radil, Robert Kousal, Tomáš Nosek a další.

Takové puštění žilou chtělo čas na zotavení. Jenže ten Šebek nedostal a Šmidberský ukázal na Pavla Rohlíka. Ten i přes veškerou snahu neměl schopnosti klub zachránit. Naopak velmi urychlil jeho pád.