Z Aše postupně mizí pozůstatky kdysi slavné minulosti

  9:36
Ještě v polovině minulého století, krátce po 2. světové válce, bylo město Aš plné historických staveb. Po odsunu německých obyvatel a nájezdech band, které v příhraničí rabovaly a odvážely vše cenné, začaly prázdné domy chátrat. Většina postupem času končí jako hromada ruin.

Takto dnes vypadá vila Baumgärtel, takzvaná soudcovská vila v Aši. | foto: Milan Vrbata

Stát zůstaly jen některé vily tehdejší honorace, pro které se našlo využití. Jenže po sametové revoluci část architektonicky zajímavých domů skoupili lidé, kteří je využili buď jako zástavu na úvěr u bank nebo plánovali, že později domy výhodně prodají. Třeba potomkům původních majitelů.

Domy ale zůstaly prázdné a protože se o ně nikdo nestaral, jsou z nich dnes ruiny, odsouzené k zániku. Město, kterému poválečné masivní bourání a požár evangelického kostela vzaly většinu památek, tak přichází o další skvosty.

Letos šla k zemi stavebně zajímavá vila Adolf Jäger, ležící v prostoru mezi ulicemi Kmochova a Štefánikova.

„V 60. a 70. letech v domě sídlil dům pionýrů a mládeže, později stavba sloužila k bydlení. Po revoluci dům přešel do soukromých rukou a časem zchátral natolik, že jej bylo nutné zbourat. V tuto chvíli už neexistuje,“ uvádí mluvčí ašské radnice Milan Vrbata.

Nejhůř je na tom soudcovská vila

V žalostném stavu je dnes po celé Aši přibližně desítka starých staveb. Jedná se přitom o dříve výstavní a reprezentativní vily, které si stavěli tehdejší továrníci v sousedství svých fabrik.

Řada z nich se může ještě dnes chlubit zajímavými kamenickými prvky, točitými schodišti nebo zdobenými portály. Ty se totiž nedají odnést. Snad nejhůř je na tom vila Baumgärtel, takzvaná soudcovská. Rozlehlá nemovitost ve Studentské ulici, která stávala vedle budovy bývalého soudu, se stala útočištěm bezdomovců a už několikrát vyhořela.

„Pohnutý osud má i vila Wunderlich, jedna z nejstarších v Aši,“ vypráví Jana Kočišová z ašského muzea. „Od 90. let ji obývali bezdomovci. Nyní ji získal nový majitel, ale ukazuje se, že velkou část dřevěných prvků napadla dřevomorka,“ konstatuje Jana Kočišová s tím, že staré ašské domy se sice nemohou pyšnit památkovou ochranou, ale jsou zajímavým dokladem o životě původních obyvatel a o místním typu architektury.

„Z mého pohledu se jedná o novou vlnu zlatokopectví. První přišla po válce, druhá v devadesátých letech. To když se snažila řada spekulantů skoupit ve městě tyto nemovitosti v naději, že je po otevření hranic za podstatně vyšší cenu prodají Němcům. Jenže to nevyšlo a některé z těch domů zůstaly prázdné,“ osvětluje problém ašský starosta Dalibor Blažek.

A poukazuje na vilu Gustav Fischer, bývalé jesle někdejšího státního podniku Tosta v Sadové ulici. „To je další pěkná vila, která možná dopadne špatně. Nás to moc mrzí, protože to jsou takové architektonické pozůstatky a doklady bohatství, jaké bylo v Aši před válkou. A jakmile ty domy zmizí, už je nikdo v původní podobě nepostaví, protože dnes se staví jednoduše a úsporně,“ podotýká starosta s tím, že v tomto ohledu Aš doplatila na poválečnou dobu, kdy bylo zdecimované celé město.

„My se dnes snažíme ukázat lidem alespoň virtuálně, jak vypadalo ašské centrum nebo evangelický kostel. Proto člověka dvakrát zamrzí, když chátrají a mizí domy, které by mohly město zdobit,“ dodává starosta Blažek.