Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lepší je ženský ječák než bičík, shodly se jezdkyně Velké pardubické

  8:18
Před lety chodívaly v barevných dresech po pardubickém závodišti a bojovaly o cenná umístění s muži. V neděli se pětice účastnic Velké pardubické sešla na jednom pódiu při křtu knihy Miloslava Nehyby – Dostih s Taxisovým příkopem. Staly se kmotrami.

Žokejka a trenérka koní Martina Růžičková. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

„Holkám v sedle fandím, kam se hrabe bič na náš ženský ječák,“ zmiňuje hlas jako účinnou pomůcku žokeje tehdejší jezdkyně a dnes trenérka loňského vítěze Velké pardubické Martina Růžičková. Jak říká, kůň mnohdy potřebuje jemnější ženskou ruku.

Stejně jako ona i další jezdkyně zůstaly koním věrné. Ostatně všechny jezdí rekreačně dodnes a mají vlastní koně. Angličanka Charlotte Brew jich má osm. „Velkou pardubickou jsem jela v roce 1977, spadla jsem na Velké vodě,“ říká Brew, která přiletěla na pozvání pořadatelů.

Všechny tyto ženy tvrdí, že překážky a kurz Velké pardubické jsou lehčí, než bývaly. „Ale je to daleko rychlejší,“ dodává účastnice z roku 1972 Jana Nová. Tehdy padla s Lukavou na Taxisu.

Jubilejní stý ročník absolvovala s klisnou Monkou Renata Charvátová. Ani ona se však do cíle slavného dostihu nedostala.

To Lucie Baluchová dokončila s Grettym třetí a bylo to tenkrát, v devadesátých letech minulého století, velké překvapení.

„Nechtěla jsem, aby ho ve Velké jezdil někdo jiný, celý dostih šel perfektně kolem čtvrtého místa,“ vzpomíná Baluchová na start s ryzákem.

Autor: