Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vědci odhalili, jak lék pro alkoholiky zabíjí rakovinu. Přidali měď

  15:08
Po sedmi letech bádání zmapoval mezinárodní tým v čele s olomouckými vědci způsob, jak lék Antabus používaný desítky let při léčbě alkoholismu likviduje nádorové buňky. Laicky řečeno za pomoci mědi ochromí dráhy, jež buňku zbavují vadných proteinů.

Hlavními autory článku, který nyní publikoval prestižní vědecký časopis Nature, jsou Zdeněk Škrott a Martin Mistrík z Ústavu molekulární a translační medicíny olomoucké Univerzity Palackého. Dohromady je však pod ním podepsáno osmadvacet vědců ze šesti zemí.

O Antabus, jehož účinnou látkou je disulfiram, se začali zajímat na popud biochemika a filozofa Borise Cveka zhruba v roce 2010. Již mnoho dekád jde přitom o levný lék, jenž pomáhá lidem při boji s nekontrolovatelným pitím alkoholu. De facto jako pojistka, která zvyšuje citlivost organismu na něj.

K indiciím, že Antabus dokáže tvrdě zasáhnout i mnohem silnějšího nepřítele - nádorové buňky, se vědci propracovali již dříve. Nyní však konkrétně popsali, jak to funguje. Pomoci to může především ženám s rakovinou prsu.

Antabus zastaví transport vadných proteinů. Buňka nepřežije

Pro využití Antabusu ve válce s rakovinou je důležitá slabina nádorových buněk, jež spočívá zjednodušeně řečeno v tom, že vytvářejí velké množství poškozených proteinů.

Aby tuto obrovskou nadprodukci buňky přežily, musí se jich zbavovat. K tomu jim slouží další protein označený NPL4. Právě na něj Antabus cílí.

„NPLčtyřku“, jak vědci tuto bílkovinu ve svém žargonu nazývají, lék pro alkoholiky znehybní. Zastaví se tak celá molekulární dráha označovaná p97, skrz níž se buňka svých defektních proteinů zbavuje. Rozeznává je díky takzvaným signálním značkám.  

Nové využití známých léků

Nasazení Antabusu v roli bojovníka proti rakovině je typickým příkladem takzvaného "drug repurposingu", kdy experti u již schválených, otestovaných a používaných léků hledají nové využití. K záchraně lidských životů při tom vede z časového hlediska mnohem kratší a také levnější cesta, než je vytváření a zavádění úplně nových preparátů. To může vyjít i na miliardu dolarů.

„Defektní proteiny se tak hromadí, nedochází k jejich odtahu. Navíc se na nich hromadí i signální značky, který chybí v jiných procesech. Buňka takto nemůže dlouhodobě existovat,“ nastínil Martin Mistrík.

Dávkování je podobné jako u alkoholiků

Ten vyzdvihuje, že důležitou součástkou pro využití Antabusu v onkologii je měď. Běžně se v lidském těle i v některých potravinách vyskytuje, tady je však velmi potřeba. Disulfiram z Antabusu se i díky ní přemění na látku, která se váže na protein NPL4.

„Režim dávkování je podobný jako u alkoholiků. Nechtěli jsme se od něj příliš odchylovat, na základě epidemiologického výzkumu k tomu nebyl důvod. Byť je tu snaha rozumně dávku zvýšit, přece jen jde o život,“ popsal Mistrík.

„Oproti psychiatrické léčbě závislosti onkologickým pacientům odděleně doplňujeme měď. Teoreticky bychom ji ani dávat nemuseli, kdybychom jim výrazným způsobem upravili jídelníček,“ dodal.

Testování Antabusu dále pokračuje. Teď je na řadě klinická studie, kdy jej v Olomouci bude postupně užívat 100 až 150 pacientek s karcinomem prsu.