Originály od Matyáše Bernarda Brauna, představující alegorie vlastností a postavy z řecké mytologie, jsou v současné době umístěny v areálu kláštera v Kladrubech.
„Tam byly přemístěny po ničivém požáru zámku v roce 1976. Jenže nyní v Kladrubech probíhá rozsáhlá rekonstrukce za pomoci evropských dotací a podle informací, které máme, se už s opětovnou instalací těchto soch v Kladrubech nepočítá. To by pro nás byla jedinečná příležitost, jak je dostat zpět domů, do Valče,“ uvedl valečský kastelán Tomáš Petr.
Díla známého barokního mistra, který získal popularitu poté, co v roce 1710 vytvořil pro Karlův most v Praze sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy, by se podle Tomáše Petra mohla stát pro návštěvníky velkým lákadlem. „Pokud by se tedy přesun povedl. Zatím je vše na začátku, je to čerstvá informace, bližší údaje k tomu ještě nemáme,“ vysvětlil kastelán.
Originály v lapidáriu
Samotné vzácné originály by se však na původních místech pod širým nebem v parku neobjevily. Speciálně pro ně by v objektu kovárny vzniklo lapidárium, kde by byly chráněny před nepřízní počasí. „Tady by v šeru, s patřičným nasvícením, mohli návštěvníci podrobně zkoumat Braunovy originály v detailu. Zblízka jsou ta díla ještě zajímavější,“ naznačil kastelán s tím, že po obnovení zámeckých teras by místa, kde původně sochy stály, ozdobily jejich kopie.
Na Valči se původně dochovalo osmadvacet mistrovských originálů. Sochy pocházejí z dílny známého umělce Matyáše Bernarda Brauna, který patří mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství, a jeho synovce Antonína. Vytvořil je kolem roku 1735.
Dnes jsou v zámeckém parku umístěny jejich kopie, výdusky z umělého kamene. Je jich zde však jen sedmnáct. Čtveřice originálů, Závist, Věrnost, Perseus s Andromedou a Obětování Ifigenie, své kopie vůbec nemá. Dalších sedm chybějících soch bylo v prosinci roku 2003 a v lednu roku 2004 odcizeno. Chybějí Marnivost, Lstivost, Skromnost, Filozofie, Básnictví, Polyhymnia a sousoší Dionýsos a Persefona.
Podobná sochařská výzdoba, jakou se chlubí Valeč, je také v Kuksu hraběte Františka Antonína Šporka. Právě na jeho popud se ve Valči objevil Braun se svými žáky. S valečským pánem se hrabě Špork přátelil, a tak mu mohl svého oblíbeného sochařského mistra vřele doporučit.
Matyáš Bernard Braun s tovaryši ve Valči nejprve vytvořil sloup Nejsvětější Trojice, poté se začali zabývat sochařskou výzdobou parku. Na památku Šporkovy návštěvy ve Valči zde mimo jiné vzniklo pozoruhodné portrétní sochařské dílo, památník, znázorňující právě hraběte Šporka.
Za práci mu nezaplatili
Sám sochařský mistr Braun se finančního ohodnocení své valečské práce nedožil. V archivních záznamech se lze dočíst, že dne 13. března 1737 při úřadu nejvyššího purkrabí Království českého podává žalobu na hraběte Jana Ferdinanda Kagera z Globenu pro dluh 810 zlatých 54 krejcarů měšťan Nového města pražského sochař Matyáš B. Braun.
Tentýž dluh se mimo jiné objevuje ještě po 60 letech v kupní smlouvě mezi hraběnkou Marií Josefou von LimburgStyrum, která roku 1797 prodává panství c.k. ministrovi Janu Antonínovi, hraběti z Pergenu. Jako věřitel výše zmíněné částky za sochařskou výzdobu ve Valči je uváděn Václav Braun.
