Václav IV. stavěl hrady tam, kde se cítil dobře, říká historik

  7:20,  aktualizováno  15:19
Vytoužený dědic velkého císaře, rozporuplný král, propadající melancholii i výbuchům hněvu. Tím byl Václav IV., vladař, hledající útočiště před neklidným světem na svých hradech. Komplikovanou osobnost vladaře a jeho sídla představuje historik a kastelolog František Záruba.

František Záruba je historik, kastelolog a odborník na středověkou architekturu. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Nakolik hrady a městské rezidence charakterizovaly Václava IV.?
Václav IV. byl bezpochyby velmi zajímavým panovníkem, který ale žil a vládl v obtížné době poznamenané papežským schizmatem, celospolečenskou krizí a ekonomickou stagnací. Velké problémy zažívalo i francouzské království ‒ Karel VI. byl duševně chorý, vnitřní krizí procházela Anglie, kde byl roku 1398 sesazen Richard II., který zemřel ve vězení. Problémy, které Václav IV. musel řešit, byly nad jeho síly a značně jej vyčerpávaly.

Kde vladař vyhledával útočiště? Měnil se jeho vztah k jednotlivým sídlům?
Únik mu poskytl především Křivoklátský lovecký hvozd. Zde si zpočátku oblíbil Křivoklát a Žebrák, který nechal výrazně přestavět. Žebrák se výhodně nacházel na okraji loveckého hvozdu, na dohled od významné zemské stezky z Prahy do Plzně a Norimberku, po které přicházela poselstva a nemusela Václava pracně hledat uvnitř loveckého hvozdu. S menším časovým odstupem nechal Václav IV. na kopci nad Žebrákem vystavět nový, monumentální Točník. Zajímavé je, že jeho nejstarší jádro představuje menší lovecký hrádek, nejspíš vystavěný již v 80. letech 14. století. Poprvé je zde Václav doložen roku 1398, dokončovací práce se protáhly do doby krátce po roce 1400.

Znamenal únik z města ochlazení vztahu k Praze a Hradu?
Ne. Václav IV. nechal přestavět Starý královský palác na Pražském hradě, také si nechal vystavět nový městský palác zvaný Králův dvůr na Starém Městě, na jehož místě dnes stojí Obecní dům. Později zde sídlil i Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský.

Vlastnil Václav IV. v metropoli i jiné objekty?
Další sídlo, Hrádek na Zderaze, měl na Novém Městě. Šlo o luxusní rezidenci, která se blížila hradu. Hrádek stál na dnes zaniklé Břežské skále před kostelem sv. Václava v Resslově ulici. Obklopovala jej rozsáhlá zahrada. Z oken se nepochybně nabízel úchvatný výhled na Vltavu. Václavovi patřilo na Starém Městě i několik domů či dvorů, ale o jejich podobě a účelu moc nevíme. 

Fotogalerie

Odrážely stavební aktivity a královy cesty i aktuální politickou situaci v zemi?
Na sklonku života si Václav IV. nechal postavit Nový hrad u Kunratic asi 11 km od bran Vyšehradu. V Praze tou dobou vládla bouřlivá atmosféra, křivoklátské lesy byly příliš vzdáleny a neumožňovaly pohotovou reakci panovníka na případné nepokoje. Zde Václava IV. zastihla zpráva o defenestraci radních na Novém Městě a zde zemřel.

Lišily se hrady Václava IV. od staveb z časů jeho otce Karla IV?
Nejzásadnější rozdíl mezi jejich stavební produkcí je, že Karel IV. stavěl spíše státně reprezentativní hrady v zájmových oblastech nebo u důležitých zemských stezek. Václav IV. si nechával stavět nebo přestavět rezidence, tam kde se cítil dobře, v Křivoklátském loveckém hvozdu, v Praze nebo Kutné Hoře, a zde pravidelně sídlil. Karel IV. své hrady kromě Karlštejna a Laufu často nenavštěvoval.

Lišily se hrady otce a syna vnitřním vybavením?
Pozornost Václav věnoval obytné složce hradu, s tím souvisela kaple. Tu máme doloženou prakticky na všech Václavových hradech, ale dochovala se jen na Vlašském dvoře v Kutné Hoře. Z hlediska architektury patří k nejprogresivnějším stavbám ve střední Evropě. Podobná kaple stála i na Točníku, ale byla bohužel zbořena v 16. století.

Lišily se hrady nadcházející husitské epochy od těch z doby Václavovy?
Co se týče srovnání s husitskou nebo krátce pohusitskou dobou, tak tehdy se už pochopitelně neřešila obytná a reprezentativní složka hradu, ale především opevnění, které by bylo schopné odolat rychle se rozvíjející dělostřelbě. Ten přelom byl velmi radikální. Zatímco hrady doby lucemburské postupně spěly k něčemu, co bychom mohli téměř nazvat zámkem, tak husitská doba s sebou přinesla velký důraz na fortifikační složku hradu. Hrady tehdy začaly směřovat zcela opačným směrem, tedy k pevnostem.

Čím se vymykal Točník z ostatní hradní produkce?
Zde se v horním věžovém paláci, dochovalo téměř kompletně apartmá panovníka. Celý palác je ale mimořádně zajímavý. Nachází se zde komplikovaný, vertikální, komunikační systém, který odděloval pohyb služebnictva a panovníka. Současně zde registrujeme řadu „únikových“ východů. Hrad byl dokončován po Václavově prvním zajetí, ze kterého si odnesl jistou formu klaustrofobie. V nejspodnější úrovni paláce se nacházely sklepy ke skladování potravin a vína. V přízemí se nacházela kuchyně a byt komorníka. V prvním patře byly obytné prostory krále, dvě klenuté komnaty s krbem a menší klenutý sál. V druhém patře se nalézaly obytné prostory, ale tuto úroveň poškodila adaptace na barokní poutní kapli. Je možné, že se zde nacházely prostory královny a jejího doprovodu.

Známe Václavovy stavební hutě?
Otázka, kdo byl stavitelem hradů Václava IV., je velmi zajímavá. Písemné prameny dokládají několik jmen z doby až po roce 1400, přičemž většina hradů byla stavěna už v 80. letech 14. století. Krátce po II. světové válce přišel historik Václav Mencl s tezí, že tyto hrady realizovala tzv. huť Václava IV., která měla být ryze česká a tvořila tvůrčí protipól k německé huti Petra Parléře.

Platí tato teorie i dosud?
Nyní ji můžeme brát jako ukázku českého poválečného nacionalismu. V případě Starého královského paláce na Pražském hradě a Vlašského dvora je nutné uvažovat o osobní účasti Petra Parléře. Točník dokončoval mistr Jan, o kterém ale jinak nevíme nic. Více víme o mistru Kříži, který stavěl Nový hrad u Kunratic. Kříž, jak se zdá, patřil k dvorskému uměleckému okruhu a působil i na Vyšehradě a na Novém Městě. Bohužel, účetní knihy jednotlivých staveb nebo dvora Václava IV. se nedochovaly.

Král Václav IV zemřel před 600 lety. Zanechal po sobě architektonické skvosty

Jak vypadala výtvarná výzdoba Václavových hradů?
Hrady a rezidence Václava IV. byly po výtvarné stránce mimořádně kvalitní a náročné. Zvláště zajímavé jsou klenby v tzv. Sloupové síni Václava IV. na Pražském hradě nebo v kapli ve Vlašském dvoře. Významnou složku výzdoby interiéru tvořily nástěnné malby, které se ale nedochovaly. Jejich program mohl být obdobný tomu, co nacházíme v knihách Václava IV., a na klenbě Staroměstské mostecké věže. Písemně jsou malby doloženy jen v Hankově domě v Celetné ulici, který také patřil Václavovi.

Jaké prvky byly typické?
Důležitou složkou výzdoby tvořily erbovní cykly reprezentující panovníka. Erby zemí a měst Václava IV., spolu s emblémy točenice a ledňáčka, zdobily bránu na Točníku a nádvoří Vlašského dvora. 

Lze na základě dostupných pramenů rekonstruovat život na Václavových hradech?
Prameny obvykle dokládají jen pobyt panovníka na konkrétním místě a málokdy něco navíc. Poměrně časté jsou zprávy, že Václav IV. nechtěl být rušen a odmítal přijmout vyslance, kteří museli čekat, anebo zaplatit tučnou provizi některému z dvořanů, který by je uvedl ke králi. Zdá se, že hlavní překážkou pro plynulý diplomatický provoz byli právě dvořané, kteří si z toho udělali solidní zdroj příjmů.

Komu třeba korupce otevřela královskou přízeň?
Z tohoto hlediska je velmi podrobně popsaná cesta Bonifacia de Lupi, vyslance milánského vévody, který roku 1383 směřoval do Prahy a křivoklátských lesů. Cílem Bonifacia bylo obnovit vévodský titul Viscontiům. Dvořané odmítali pustit Bonifacia ke králi, nechávali ho spát v nedůstojných podmínkách na slámě a téměř nekonečně čekat. To ale byla jen forma nátlaku, jak jej přimět nechat je danou věc „zařídit“ za 100 tisíc zlatých florénů. Bonifacius byl ale zkušený diplomat a nenechal se odradit. Nakonec Václava IV. náhodně potkal u Berouna. Byl osobně přijat Václavem, který mu slíbil, že zmíněný titul obnoví za stejnou částku jako Karel IV., tedy za 70 tisíc florénů. Rozdíl 30 tisíc florénů měla být ona provize.

Můžete tuto sumu přiblížit?
Šlo o obrovskou částku. Za ni bylo možné získat velké panství s několika hrady. V 15. století s podobným rozpočtem Václavův bratr Zikmund postavil Bratislavský hrad.

Setkávali se diplomaté vždy s podobným přijetím?
Pozitivní svědectví zaznamenal Edmund Dynter, diplomat brabantských a burgundských vévodů. Přijetí u Václava IV. popsal následovně: „Uctivě přijímal knížata, hrabata, barony, vyslance nebo posly králů a knížat, kteří k němu přicházeli, jak se naleží na krále. Takto jsem viděl na hradě Točníku vedle Žebráku posla polského krále, velkoknížete Witolda Litevského, také velmistra německých rytířů. Také poctil s velkou dobromyslností posly z Vratislavi a moravských měst na Novém hradě. Také jsem viděl, jak uctivě přijímá vyslance knížete Antonína (Brabantského), se kterým jsem byl na hradech Karlštejn, Točník a Nový hrad. Otevřel latinský dopis od krále a jiných francouzských knížat, který jsme mu předali, a četl jej a říkal nám, co obsahuje. Velmi mile se nás vyptával, jak se má francouzský princ a lucemburští baroni, které znal. Tedy byl to vzdělaný muž a uměl se velmi dobře vyjadřovat latinsky […] Vzal mě zde za ruku [na Karštejně] a odvedl mě do sálu, kde byla nádherně vymalována všechna knížata z Brabantska až k Janovi III, které nechal vymalovat císař Karel, jeho otec. Promluvil ke mně a ukázal mi, že jeho ušlechtilý rodokmen a on pochází od Trojanů, zvláště od císaře Karla Velikého a od slavného rodu brabantského, také, že jeho praděd císař Jindřich z Lucemburska se oženil s dcerou knížete Jana I. Brabantského, s níž zplodil jeho děda, krále Jana z Čech a Polska.“

Co se stalo s Václavovými sídly po jeho skonu?
Bohužel, osudy jednotlivých sídel byly po smrti Václava IV. velmi pohnuté. Hrady Točník a Žebrák sice husitské války přežily bez větších úhon, ale Žebrák v 16. století ošklivě vyhořel a změnil se v ruinu. Točník postupně chátral, ale jeho hlavní věžový palác byl naštěstí zachráněn tím, že zde byly dodatečně zřízené kaple a regionálně významné poutní místo se Svatojánskou úctou. Nový hrad u Kunratic byl dobyt a následně pobořen. Jeho destrukce byla ovšem dokonána až v 19. století, kdy početní návštěvníci plašili zvěř v místní oboře, což správce vyřešil srovnáním hradu se zemí. Za husitských válek vyhořel i Křivoklát, který byl ale poté obnoven. Pražských sídel a rezidencí Václava IV., tedy především Králova dvora a Hrádku na Zderaze se husitské války sice nedotkly, ale byly v 17. století radikálně přestavěny a na počátku 20. století padly za oběť pražské asanaci. Lépe dopadl jen Vlašský dvůr v Kutné Hoře, ale ten byl zase velmi necitlivě regotizován.

Kam zmizely královy poklady, knihovny a vybavení jeho sídel?
Co se týče pokladu, dobové prameny neurčitě zmiňují jeho existenci a také uvádějí, že měl být na Žebráku, Točníku, Křivoklátu a Novém hradě u Kunratic. Nejspíše je tím myšleno exkluzivní vybavení hradů, které zahrnovalo různé drahé textilie, stolní nádobí z drahých kovů, lovecké zbraně, ale také různé umělecké předměty, které Václav IV. často dostával darem atd.

Václav IV. disponoval také na svou dobu mimořádně rozsáhlou knihovnou. Její část odvezl po smrti Václava IV. Zikmund. Zbylá část knihovny byla ale deponována na Novém hradě u Kunratic, kde ji rozkradlo vojsko obléhatelů. Kronika Vavřince z Březové to popisuje takto: „A když Fulšetejn naložil na vůz mu půjčený mnoho knih s jinými věcmi ne vlastními, nýbrž královskými, obořil se obecný lid před hradem náporem na vůz a rozchvátil všechen náklad, co kdo mohl pobrati. Proto chtěl obecný a hrabivý lid vejíti i do hradu, aby odnesl věci, a když tam nebyl vpuštěn, probouravše zeď, vnikli tam a vešli do klenuté místnosti s knihami, které rozkradli…“

Ladislav Pohrobek roku 1455 požadoval na císaři Fridrichovi III. navrácení té části knihovny, kterou měl odvézt Zikmund, a mělo se jednat o 110 svazků. Další knihy se možná nacházely ještě v Praze. Už roku 1402 si Václav IV. po svém druhém zajetí stěžoval, že mu z Králova dvora byly odvezeny jeho knihy a dopisy. Jaký byl charakter těchto knih a zda mu byly vráceny, bohužel, nevíme. Dodnes se tak z knihovny Václava IV. dochoval pouhý zlomek.

Autor: