Kniha nazvaná Jak se žilo před velkou válkou a v době první republiky začíná cestou malého chlapce od lékaře, z opavského Horního náměstí na Kylešovskou ulici. Už tím přináší cenné informace. Petřík totiž trasu, kterou chodíval počátkem 20. století, podrobně popisuje. Názvy ulic, obchůdky i restaurace. A ve svých pamětech pokračuje až do roku 1938.
„Paměť měl výbornou. Když jsme prověřovali jeho cestu od lékaře, tehdejší názvy ulic a existenci obchůdků, ukázalo se, že je popsal velmi přesně. Totéž se nám potvrdilo v jiném případě. Stanislav Petřík psal o zemětřesení v Kylešovicích, o tom jsme nikdy neslyšeli. Když jsme zapátrali, v dobových novinách jsme našli, že skutečně k otřesům v Opavě došlo,“ popisuje Michal Valeček, vedoucí oddělení produkce Slezského zemského muzea.
Ten spolu s historičkou Slezské univerzity Marií Gawreckou paměti Stanislava Petříka editorsky sestavil. Čtyři ručně popsané sešity vzpomínek jim poskytl Petříkův syn Zdeněk a dvojice editorů jejich úpravou strávila téměř rok.
„Čítají 152 rukopisných stran a chronologicky zahrnují léta 1906 až 1938, tedy období dětství, jinošství a léta dospělosti,“ uvádí Marie Gawrecká.
Petřík vzpomíná na nástup první světové války, vznik nové republiky či napjaté vztahy mezi Čechy a Němci. Líčí však i návštěvy lékaře, cvičení v Sokole a své denní příhody.
„Po cestě s kozama přes koleje jsem zjistil, že na papirrampu složili starý papír. Byly to většinou ústřižky potravinových lístků, a to bylo něco pro nás,“ popisuje například sbírání ústřižků, za které se během první světové války pokoušel získat housku či něco jiného navíc.
Válka totiž na rodinu tvrdě dolehla. „I přesto, že patřili ke střední vrstvě. Otec jel na frontu, doma nechal pět dětí a těhotnou manželku. V únoru 1918 matka umírá, děti zůstaly samy. Z dnešního pohledu je to až neskutečné,“ říká Valeček.
Dodává, že Petříkovy paměti jsou unikátní hned z několika důvodů. Popisují nejen dění ve městě, ale i každodennost běžné rodiny. Co jedli, jak se oblékali, jaké měli starosti. Ukazují život v německé Opavě očima Čecha.
„V jeho jazyce jsme se také snažili zachovat opavský dialekt. Dokladů tohoto dialektu moc není,“ uzavírá Valeček.
