Obecně trvá změna územního plánu rok a půl i několik let. Záleží na velikosti obce. „Samosprávy se snaží za každou cenu vyhovět všem žadatelům o změny, mění plány příliš často a neuvažují nad budoucností. Ustupují vlastníkům polí, kteří z nich chtějí stavební parcely, lidem, kteří touží bydlet na samotě. Domy se tak staví u úzkých, dříve polních cest, v odlehlejších lokalitách s komplikovanou obslužností,“ řekla architektka Dagmar Saktorová z odboru územního plánování a stavebního řádu krajského úřadu.
Podle krajských úředníků je to časovaná bomba. „Roste délka komunikací, vodovodů, kanalizace. Tyto stavby mají životnost 15 až 30 let. Až začnou chátrat, nebudou dotace na opravu. Lidé budou nadávat na rozbité silnice, obce je nebudou mít z čeho opravit. Je to hlavně problém území na východ od Ostravy, kde je historicky rozptýlená zástavba,“ dodává Saktorová s tím, že si z minulosti vybavuje jen jedno vedení obce, které nepovolilo žádnou změnu schváleného územního plánu. „Šlo o Řepiště. Místní se zlobili, psali na kraj, ale starosta byl odvážný, neustoupil. To dnes dokáže málokdo,“ zmínila architektka.
Dalším častým nešvarem podle krajského úřadu je, že obce na územních plánech šetří. „Za cenu, která je za územně plánovací dokumentaci v kraji běžná, nelze pořídit kvalitní dílo. Autor nemá dost prostoru, aby se seznámil s územím a promyslel všechna omezení i s jejich důsledky, a proto je tolik stěžovatelů úspěšných,“ vysvětlila Saktorová. Podle ní jde o důvody, proč krajský úřad nebo soud územní plány přezkoumává a ruší jejich části.
Klimkovice územní plán opraví
Například Klimkovicím krajský úřad zrušil několik částí územního plánu. „Z dříve zastavitelných lokalit se totiž stala bílá místa a platí na nich režim srovnatelný se stavební uzávěrou,“ sdělil starosta Zdeněk Husťák. Město musí na dokumentu pracovat znova. „Celý ten proces navracení zastavitelných ploch do územního plánu je navíc drahý a zdlouhavý,“ doplnil starosta.
Krajský úřad zrušil dohodu o parcelaci území v Klimkovicích jako nedostatečně odůvodněnou.
„U velkých celků pro zástavbu, kde je spousta vlastníků, je velká pravděpodobnost, že dohodu bude někdo dlouhodobě blokovat. Úřad tímto krokem předešel možnému chaotickému zastavování, na které by třeba doplatili majitelé pozemků, kteří k nim nemají přímý přístup z veřejné komunikace,“ konstatovala Saktorová.
Není pravidlem, že to, co je obsahem zadání změny územního plánu, se také schválí. „Snažíme se šetřit práva zúčastněných a řídíme se celorepublikovými zájmy, které jsou nadřazené jednotlivcům. Sledujeme úbytek volné krajiny, zemědělské půdy. I srůstání sídel a omezení prostupnosti území je jedním ze současných naléhavých problémů. Hlídáme, aby se nestavělo v záplavovém území, u plánovaných silnic,“ popisuje architektka. Vydaný územní plán může napadnout i nespokojený vlastník pozemku.
Chtějí mít poslední dům v obci
V kraji je jiná situace než v Praze či Středočeském kraji, kde developeři vlastní celou velkou plochu a sami určí její rozparcelování. „U nás se staví individuálně, s čímž se pojí mnoho protichůdných zájmů. Rodiče vlastní pole, rozdělí ho na parcely a darují je dětem, aby nemusely kupovat drahý stavební pozemek. Předpokládají, že se jim ten jejich bez potíží převede na stavební parcelu. Pak jim změna neprojde a je zle. Podobných případů jsme řešili mnoho,“ uvedla architektka.
Častým důvodem k rozepřím bývá i takzvaný syndrom posledního domu. Každý chce stavět na konci vesnice a koukat do zeleně. Někomu to vyjde, jenže obec pak vyhoví dalšímu žadateli o změnu a obyvatelům, kteří si zvykli být poslední v ulici, se to nelíbí.
„Majitelé pozemků, kteří nesledují, co se v území děje nebo plánuje, když se řeší územní plány a jejich změny, dělají velkou chybu. Pak se po letech, když se rozhodnou budovat, diví. Než si člověk koupí pozemek, měl by nejdříve vyrazit na obec s rozšířenou působností a ověřit si, jaké pro konkrétní plochu platí regulace,“ radí Saktorová.
