Chemička otevřela brány. Veřejnost přijela šestnácti autobusy

Litvínov - „Za komoušů tady bylo sedmnáct tisíc lidí, vole!" prohlásí pyšně studentka a plácne souseda do stehna. Autobus plný mladých lidí projíždí hlemýždí rychlostí místy, kam stráž bez povolení nepustí ani prezidenta.

Fotit se nesmí. Jen zírat přes sklo na spleť potrubí, techniky v montérkách a naslouchat průvodci. „Prosím vás, poslouchejte, protože do chemičky se člověk jen tak nedostane!" nabádá rozjívence učitelka. Ztichnou.

Tady je hlavní kantýna, tady bunkr, tohle funguje už od Hitlera, tam se vyrábí benzín, plasty, močovina a bublinky do koly. Mládež zalapá po dechu a vyprskne smíchy. Je slyšet jen jeden kritický hlas. „Ještěže kolu nepiju!"

Autobus má jedinou zastávku. Výprava jde do velína rafinérie. Vstup chrání třicet centimetrů tlusté pancéřované dveře. „Ty bych chtěla mít doma, aby mě nevykradli," ozve se v davu.

Na velíně, který vypadá jako tajné vládní řídicí středisko z filmových bondovek, pracuje u speciálních monitorů sedm lidí. Kdysi, v éře starých velínů, jich bývalo čtyřicet. „Nemusíte se bát. Zůstali jen ti nejkvalifikovanější. Jste v dobrých rukou," říká průvodce s nášivkou se jménem T. Soukup.

„Tady je jen jedna ženská!" diví se studentka. V uších jí ještě zní slova průvodce, jak je práce na velíně hlavně psychicky náročná.
Studenty venku zajímá, kolik lidí v chemičce pracuje. Asi čtyři tisíce. Unipetrol RPA má zhruba 1 600, Česká rafinérská 400, zbylé dva tisíce patří stovce jiných firem. Autobus jede dál. „Já zažil dobu, kdy tu pracovalo osm deset tisíc lidí," vzpomíná průvodce.

Po prohlídce petrochemie se loučí: „Děkuji, že jste se chovali slušně." Celý autobus tleská. „Bylo to dost zajímavé. Neměl jsem představu, jak to uvnitř vypadá a chodí," svěřuje se student Martin Ptáček. Všichni míří na zaplněnou plochu před chemičku, kde Den otevřených dveří pokračuje doprovodným programem se soutěžemi, pokusy a chemickou show s britským vědcem Michaelem Londesboroughem. Do chemického „městečka" dorazilo téměř 1 000 lidí, převážně studentů středních a základních škol z Ústeckého kraje.

„Je to dobře zorganizované," říká Markéta Plešková z Děčína. „Líbí se mi, jak je to zaměřené na chemii a že vymysleli zajímavý program," tvrdí její spolužačka Lucie Felediová. Myslely si, že je čeká špína a smrad. I když chemičku cítily, příjemné prostředí je překvapilo.
Chemičce se podařilo zpopularizovat chemii mezi mládeží. „To bylo naším hlavní cílem," řekl mluvčí Unipetrolu
Mikuláš Duda.

Autor: Martin Vokurka - Mostecký deník