O Klicperovo divadlo se budu starat, říká nový umělecký šéf Pavel Khek

  8:32
Od srpna je novým uměleckým šéfem hradeckého Klicperova divadla Pavel Khek. Pražský režisér dobré pověsti tím zamířil netypicky „na oblast“. Rozhodlo, že nabídka přišla právě z činohry v Hradci Králové, která je mezi „oblastními divadly extratřídou“. Soubor přitom nezažívá právě šťastné období.

Pavel Khek se stal uměleckým šéfem královéhradeckého Klicperova divadla (20. 9. 2019). | foto: Martin Veselý, MAFRA

Režisér Pavel Khek si užíval volnou nohu, režíroval třeba Zimní pohádku pro Letní shakespearovské slavnosti. Proč se tedy rozhodl po odchodu dramatika Davida Drábka a dramaturgyně Jany Sloukové vstoupit do výběrového řízení na uměleckého šéfa? A to na oblasti.

„Já divadlo nedělím na oblastní a neoblastní. Pouze na dobré a špatné. A Hradec Králové může být hrdý, neboť má dobré divadlo. Ale tuším, kam asi míříte. Většina divadelníků míří do Prahy a já odtamtud odcházím,“ říká Pavel Khek.

A důvod?
Ten hlavní je, že jsem člověk souborový. Věřím, že až kontinuálním rozvíjením hereckého potenciálu lze dosáhnout výjimečných výsledků. I když musím přiznat, že jsem si dobu na volné noze - po odchodu z Městských divadel pražských - opravdu užíval a kdyby ta nabídka nepřišla přímo z Hradce, tak bych na ni nereagoval. Klicperovo divadlo je ovšem mezi „oblastními“ divadly extratřída. A to rozhodlo.

Když jste chodil na hradecká představení, co vám táhlo hlavou?
Jak jsou ti herci vycepovaní a jak se suverénně pohybují v nejrůznějších lomených žánrech tendujících ke grotesknosti, komediálnosti až kabaretnosti. To v českých divadlech opravdu není běžné. Léta Morávkova a Drábkova je opravdu vycvičila.

Překvapilo vás něco?
Diváci. Co všechno jsou schopni otevřeně přijmout. Byl jsem ve vedení dvou dosti konzervativních scén, kde by mnoho hradeckých inscenací neprošlo. V Klicperáku se po jevišti toulají jednorožci, kentauři a obří krevety a diváci tomu tleskají ve stoje.

Co se vám nejvíc líbilo?
To už je tak dávno… Asi nejvíc ty rané inscenace Vladimíra Morávka. Srdnatý Vladimír se nebál začít inscenaci na mraze před divadlem – to bylo tenkrát zjevení.

Pavel Khek

Divadlu se věnoval nejprve teoreticky na FFUP v Olomouci a FFUK v Praze, pak utekl k praxi a vystudoval obor režie na DAMU. Už za studia se věnoval vlastním projektům i spolupráci s profesionálními divadly ve Zlíně, Kladně, Mostě, NDM v Ostravě či v Divadle na Vinohradech. Od roku 2009 spolupracoval s Městským divadlem v Mladé Boleslavi, kde se stal uměleckým šéfem. V roce 2016 přijal nabídku Městských divadel pražských a tři sezony byl členem uměleckého vedení. Za 15 let jako režisér vytvořil přes 70 inscenací.

Je hradecký soubor vyrovnaný?
Žádný soubor na světě není vyrovnaný, ale pokud se mě ptáte, zda kterémukoliv z našich herců věřím, že může přinést do společného díla svůj nejkvalitnější, neosobitější a neopakovatelný dílek, tak ano. Myslím, že vyladit soubor do skutečně vrcholné formy bude několik sezon trvat.

Co podle vás zdejší herci potřebují nejvíc?
Oni sami by asi řekli: Zvednout gáže... A měli by pravdu. Já bych řekl, že potřebují vedení – kapitána, lodivoda, režiséra-pedagoga. Přece jen závěry období Davida Drábka a poté Jany Sloukové bych neoznačil za šťastné, odchody několika hereckých stálic souborem zatřásly. Myslím, že je nyní nutné zklidnit trochu turbulentní přechodovou fázi a rozdávat hercům správné úkoly, na kterých by mohli růst a směrovat své herectví k velké autentičnosti, vnitřnímu obsahu a herecké obyčejnosti.

V čem vidíte jádro svého působení?
Jako umělecký šéf neustále balancujete mezi provozními povinnostmi - úředničinou - a režií, tedy samotným kumštem. Najít v tomto rovnováhu je můj prvořadý úkol v Klicperově divadle. Nejprve je potřeba dát do pořádku tu provozní a plánovací část.

A pak bych své působení naznačil dvěma větičkami: Umění režie je proměnit nevýhodu ve výhodu. To znamená, že třeba odchodů Venclovské, Sklenáře, Anděla a Zavičára mohu litovat, anebo to naopak brát jako pozitivní příležitost oživit soubor příchody nových tváří.

Fotogalerie

Druhou větou je název mé diplomky: Režie jako formování souboru. Tedy postupné zdokonalování souboru prostřednictvím promyšleného obsazování, formou hraničních úkolů, protiúkolů, rolí velkých i služebných, pestrostí žánrovou i formální. Přivádět do Hradce ty nejlepší režiséry, kteří se budou rádi vracet. Sezonu 2019/20 jsem zdědil a už jsem ji nechal beze změn, tudíž opravdovou změnu poznají diváci v sezoně 2020/21, kterou intenzivně připravujeme. Možná odpovídám příliš složitě – stačilo by asi říct, že jádro svého působení vidím v tom, že se o to divadlo budu starat.

Znáte legendární éru morávkovskou i éru drábkovskou, tedy spíše autorskou. Zbylo z nich něco?
No, zbyly z nich inscenace, které se nedají prakticky nasadit, protože původní obsazení nelze dát termínově dohromady. To je opět ta provoznětechnokratická část práce uměleckého šéfa. Podívám-li se na to jako režisér, Vladimír i David tomuto divadlu mnohé dali, ale oba jsou natolik osobití, že s jejich odchodem pomíjí i světlo, které tu rozžehli. To se nedá uměle udržovat, my musíme zažehnout vlastní plamének.

Vím, že je to divná otázka, ale přesto: Jaká by měla být vaše éra?
Nelze dělat éru. Lze dělat poctivé divadlo. Jestli z něj nějaká éra vznikne, teprve se uvidí.

Můžete pro ty, kteří vaši práci neznají, přiblížit svůj pohled na režii a divadlo vůbec?
Pro mě byla, je a bude na divadle nejdůležitější skutečnost, že je to místo setkávání živých lidí – tvůrců a diváků. Divadlo je tedy místem pro dialog nad tématy, které nás aktuálně trápí a zasahují. Místem pro dialog vedený s úctou a respektem k jinakosti názorových proudů. V rozdělené české společnosti je podobného dialogu velmi zapotřebí. Jsme instituce dotovaná, rozumějte „veřejnoprávní“, což nás zavazuje nevyhýbat se ani tématům palčivým, která by se v ryze komerčním divadle realizovat nedala. Na druhou stranu tato veřejnoprávnost neznamená, že nebudou vznikat tituly divácké a komediální. Někdy je nejlepší palčivým problémům se na divadle vysmát, neboť „smát se, znamená lépe věděti,“ jak napsal Vladislav Vančura.

Jaké autory byste chtěl uvést?
Má koncepce pro Klicperovo divadlo v sobě nese motto: Vaše divadlo je tu pro vás… Chci tím vyjádřit, že jsme tu pro všechny obyvatele. Naše náruč je široká a otevřená. Vějíř naší nabídky bude takový, že si v něm svého favorita najde každý. Dramaturgie divadla „městského“ typu se musí rozbíhat do všech směrů. Každou sezonu ji bude spojovat určité společné téma, ale nad tím tématem budeme vést dialog prostřednictvím světové klasiky i nejžhavějších současných textů, prostřednictvím múz tragických i lehkonoze komediálních.

Omlouvám se, že nejsem ještě příliš konkrétní, ale nechci ty plány a nápady vyplašit a zakřiknout. Snad mohu ještě odtajnit, že každý rok vytvoříme inscenaci, která by se dala pojmenovat jako „projekt sezony“, zkrátka něco exkluzivního, co jinde na planetě neuvidíte. Pouze ve svém divadle.

Autor: