Lenina nahradil Masaryk, Fučíka Reynek. Názvy ulic se po revoluci změnily

  11:58
Když před třiceti lety padl komunismus, začaly se přepisovat mapy. Z názvů ulic se poroučelo přátelství se Sovětským svazem. Během pár měsíců zmizelo náměstí Rudé armády, Leninova ulice nebo ulice Generalissima Stalina. Nahradily je jména nová či původní. Mnohé proletářské názvy ulic však přetrvaly dodnes.

První máj 1975 na tehdejším jihlavském náměstí Míru (dnes Masarykovo). Uprostřed ministr Bohuslav Chňoupek. | foto: publikace Jihlava, okres, ve kterém žijeme

K první změně názvů jihlavských ulic a náměstí po pádu komunistického režimu pod vlivem sametové revoluce došlo 28. února 1990. S odstupem se jeví paradoxní, že především v této první vlně byly měněny názvy i relativně neutrální.

A tak dostalo náměstí Míru název Masarykovo, který mělo už v letech 1924 až 1939 a pak 1945 až 1954.

Náměstí Rudé armády se změnilo opět na náměstí Svobody, kterým bylo taktéž do roku 1954.

Patrně nejméně milovaný a nevyslovitelný název mělo náměstí Československosovětské družby, od roku 1990 Štefánikovo.

Marx, Fučík i Šverma, častá jména komunistů v názvech ulic

Z dnešního pohledu ovšem mnohem sporněji vyznívají změny ulice 9. května na Benešovu, 1. máje na Legionářů či Dukelských hrdinů na Jana Masaryka. Změnily se i názvy ulic Pionýrů na Křížovou, 25. února (den komunistického puče) na 17. listopadu, ulice Obránců míru se vrátila k názvu Matky Boží.

V květnu 1991 došlo v Jihlavě k další sérii přejmenování. „Pouze jedné ulici (Znojemské) byl navrácen úřední název z roku 1924, ostatní ulice byly pojmenovány názvy zcela novými,“ napsala ve své diplomové práci o názvech jihlavských ulic Jana Divišová.

Před 28 lety šlo vyloženě o sérii „světců“ komunistického panteonu. O své ulice v Jihlavě přišel Bohumír Šmeral (nyní Demlova), sovětský maršál Rodion Malinovskij (Znojemská), řecký komunista Nikos Belojannis (Mahlerova), trio Marx, Engels a Lenin (Ke Skalce, Peckova, nově Seifertova a U Hřbitova), komunisté Julius Fučík (Zrzavého) a Jan Šverma (Pávovská) či Antonín Zápotocký (Březinova).

Z Nádražní ulice byla na čas Stalinova i Leninova třída

Jednou z nejdelších ulic ve Žďáru nad Sázavou je Nádražní. Po válce se z ní stala Stalinova třída. Jméno krvavého diktátora v názvu měla do roku 1962. Tehdy se vrátil sice název Nádražní, ale od roku 1971 přišla další změna a na cedulích viselo pro změnu Leninovo jméno. Nyní se ulice opět jmenuje Nádražní.

Podobně na tom bylo hlavní náměstí. V 70. letech soudruzi rozhodli o jeho pojmenování podle prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Dnešní název náměstí Republiky platí od roku 1990.

I přes zatracení totalitního režimu se však některé názvy nepodařilo vymýtit. Nynějšímu sídlišti Žďár nad Sázavou 3 se tak dodnes říká Stalingrad, jak bylo pojmenováno v roce 1950.

„Stal se běžně užívaným lidovým označením. Název Stalingrad, lidově Staloš, je navíc kratší než Žďár nad Sázavou 3, a proto i v hovoru lépe uplatnitelný,“ myslí si žďárský historik Stanislav Mikule.

I jiná místa měla své hovorové názvy. Zmíněnou ulici Nikose Belojannise v Jihlavě lidová tvořivost přejmenovala na Nikose Brkose, Rudé náměstí byl Ruďák, ulici Julia Fučíka se říkalo Juldy Fuldy.

V Třebíči se Rusko říká celé čtvrti, názvy ulic tam zůstaly

V Třebíči byla změna názvu náměstí v revoluční euforii rychlá a jasná. Karlovo náměstí, které neslo od roku 1951 jméno komunistického předáka a prezidenta Klementa Gottwalda, se k původnímu názvu vrátilo hned 21. prosince 1989.

V tamní nynější čtvrti Nové Dvory byla zástavba panelových domů, které se lidově říkalo Rusko. Názvy ulic tam nesly společnou inspiraci ruskou, potažmo sovětskou říší. Dodnes v „Rusku“ zůstaly ulice Tolstého, Gorkého, Čajkovského, Moskevská či Kyjevská, ale například Gagarinova se změnila na Benešovu.

Podobně nese i nyní názvy z doby socialismu celá čtvrť Kokořín v Havlíčkově Brodě. Jsou tu ulice Brigádnická, Stachanovská nebo Dělnická. Jen název hlavní ulice Fučíkovy byl změněn po roce 1989 na Reynkovu.

„Při pojmenování ulic se ponechal předválečný komunista Sekanina, který má s Havlíčkovým Brodem málo společného, a místní komunista Machač, zavražděný nacisty, jehož už zná málokdo. A máme tu samozřejmě Koněvovu ulici, i když maršál Koněv region neosvobodil,“ nastínil některé z brodských bizarností zdejší historik Michal Kamp.

Od Reinharda Heydricha přes Mír až po Masaryka

Mnoho brodských ulic ale název změnilo. Původní i dnešní ulice Nádražní nesla za socialismu název Generalissima Stalina, současná Jihlavská byla pojmenována po maršálu Malinovském. Hlavní průtah městem, Masarykova ulice, nesl název Leninova. Dnešní Sídliště Pražská podél ní se jmenovalo Sídliště Vítězného února.

Název změnilo i centrální Havlíčkovo náměstí, za komunistů se jmenovalo Československé lidové armády. Prostranství mezi hotelem Slunce a střední stavební školou, kde bývalo autobusové nádraží, se jmenovalo náměstí Klementa Gottwalda. Kalinovo nábřeží - mezi Dolní a Masarykovou ulicí - neslo název Sovětské armády.

Stěží někdo litoval, když se po válce hlavní pelhřimovské náměstí Reinharda Heydricha přejmenovalo na Mírové náměstí. Po roce 1990 byl mír v názvu vystřídán Masarykem. Pelhřimovská třída Legií měla v období socialismu až do roku 1990 název Vítězného února.

Názvy ulic se zkrátka měnily od jednoho vítězství k druhému.