„Chodí sem samí magoři,“ usmívá se Martin Švehlík, který v kavárně obsluhuje celých deset let od otevření. „Ne, dělám si srandu. Kavárna přitahuje prostředím a atmosférou. Často tu bývají výstavy, koncerty nebo autorská čtení. Chodí sem hlavně bohémsky založení lidé,“ vypráví.
„Schodová terapie“, hlásí v přízemí cedulka pod točitými dřevěnými schody do druhého patra. Kavárnu s vysokými stropy zdobí obrazy na stěnách, stará okna a každý kus nábytku jiný. Jako by je svezli z mnoha starých domácností. Přesto to dohromady ladí.
„Majitel vystudoval design. Jeho otec, starý pan Janoušek, sbíral nábytek. „Ty sedíš na Corbusiérovi a tamten sedí na van der Rohovi. Byli to vytříbení architekti. Je to z první republiky, asi tak dvacátá, třicátá léta,“ říká barman.
Dozvídám se, že pan Janoušek sbíral i bonsaje, kterých je na balkoně nespočet. Balkon je živým místem, kde se pije víno a také se tu smí kouřit. „Víno se tu pije hlavně kvůli mně,“ konstatuje barman. Přemlouvá totiž návštěvníky, aby si místo nealkoholického pití dali víno. Většinou neodmítnou.
Nejživěji je tu ve dnech Letní filmové školy. „Jezdím z Prahy na filmovku i s manželkou už dvacet let. Do této kavárny chodím od jejího otevření,“ svěřuje se pan Ladislav, zatímco drbe svého psa, který se chladí o podlahu. „Za ty roky to tady vypadá pořád stejně. Jako by se tu čas zastavil.“
Architektura
|
Pražským návštěvníkem Portálu je také Jan Matějů. „Jezdím za atmosférou, dobrou hudbou, vynikající kávou a za širokou ‚rodinou‘ štamgastů,“ tvrdí Matějů.
Gauč pro štamgasty stojí u baru, usedají do něj vesměs Hradišťáci, muži středního věku. „Jsou tady neustále, ale přes filmovku většina z nich nechodí. Je tady na ně moc Pražáků,“ směje se Švehlík.
Pro některé Hradišťáky je příval přespolních během festivalu naopak výzvou. „Baví mě urážet Středočechy,“ krčí rameny Martin z hradišťské místní části Mařatice.
Celoročně převažují mezi návštěvníky mladí lidé, většinou středoškoláci z gymnázia nebo umprumky. „Jak povyrostou, převezmou tu štamgastskou roli. Potom ale odejdou na vysoké a nahradí je zase někdo jiný. Když se ale vrátí do Hradiště, rádi přijdou. A my jsme taky rádi, že se vrací,“ říká Švehlík.
A čím si oblibu u místních i pravidelných návštěvníků filmové školy barman vysvětluje? „Genius loci. To nevymyslíš, musíš to prožít,“ je přesvědčen.
