Jiří Holzinger si ve středu jako první vyzkoušel zmodernizovanou cvičnou kuchyni pro nevidomé v Tyfloservisu.
Usměvavý mladík v manažerském obleku to s kuchařským uměním moc nepřeháněl. S pomocí hladinky připravil šálek ovocného čaje. Hladinka se používá při nalévání nápojů, položí se na okraj hrnku či sklenice a při kontaktu s tekutinou se rozezní zvukový signál.
„Rozhodně si tu vyzkouším nové věci, třeba kávovar, který doma nemám. A možná zkusím i upéct perník. To je moje specialita, i když ten první jsem spálil na uhel,“ říká 29letý Budějovičák Jiří Holzinger, který je od narození zcela nevidomý.
Jeho handicap mu ale nebrání, aby dělal v Tyfloservisu konzultanta a instruktora pro další zrakově postižené a nevidomé.
Rodiče a odborníci ho naučili samostatnosti, sám si vytrénoval sluch tak, že slyší předměty na dálku. To znamená, že když jde s bílou holí prostředkem chodníku, slyší zeď ve své blízkosti nebo kmeny stromů v lese. „Ale v hlučné Praze, nebo když napadne sníh, se orientuju špatně,“ líčí mladík, který rád plave a programuje pro nevidomé.
Za obnovené vybavení cvičné kuchyně zaplatil Tyfloservis přes čtvrt milionu korun. Mohl si to dovolit díky podpoře nadačních fondů, příspěvkům různých organizací i pomoci dodavatelů spotřebičů, kteří na ně poskytli slevu.
Přitom postavit na míru kuchyň pro lidi se zrakovým postižením nebylo podle její designérky Veroniky Loušové jednoduché. „Je to už čtvrtá kuchyně pro Tyfloservis. První byla otevřena v roce 2003 v Karlových Varech a vznikala přes rok, protože jsem musela přijít na to, jak má kuchyně, která má sloužit pro celou škálu zrakových postižení, vypadat. A v celé Evropě neexistoval žádný vzor, u něhož bych se mohla inspirovat.“
Základem této cvičné kuchyně je nakombinování hodně typů osvětlení v kontrastním provedení, aby se tam mohli lidé se zrakovým handicapem dobře a bezpečně pohybovat. Kontrastní je vybavení, základem je žlutá a šedivá barva s doplňkovým odstínem světlého dřeva.
„Plochy pro přípravu a vaření jsou dělané tak, aby si tu mohli klienti vyzkoušet víc věcí. Je tu třeba indukční varná deska a vedle elektrická varná deska, protože to třeba ti lidé mají doma a chtějí se s tím seznámit,“ popisuje Loušová.
Cílem cvičné kuchyně je, aby se v ní lidé naučili bezpečně vařit a pomohlo jim to v dalším samostatném životě. „Předpokládám, že tuto službu bude využívat okolo stovky našich klientů ročně,“ řekl ředitel Tyfloservisu Josef Cerha.
Novou kuchyňku ocenila i dvojčata Jarmila a Marie Šímovy ze Strunkovic nad Blanicí na Prachaticku, která rozeznávají jen světlo a stín.
„S vařením jsme na tom špatně, akorát si přihřejeme jídlo v mikrovlnce,“ podotkla 59letá Marie Šímová. Sestry pracují už od svých osmnácti let na poloviční úvazek jako telefonistky na prachatické radnici.
