V Liberci dojezdily jako poslední na světě tramvaje T2

  18:30
Konec slavné éry. Tak mluví celý svět, jehož zrak se na jeden den upřel k Liberci. V sobotu 17. listopadu zde dojezdily tramvaje typu T2, které tu zajišťovaly provoz na linkách 5. a 11. jako poslední na Zeměkouli.

Poprvé se na v ulicích Liberce objevily už v lednu 1957, nezaměnitelné díky svému předsunutému čelu, neboli kšiltu. V pravidelném provozu pak byly od roku 1960. Existuje jen málo dopravních prostředků, které by vydržely 60 let v činné službě. Hold „té dvojkám“ vzdalo v sobotu 17. listopadu, kdy se naposledy vydaly na koleje, na 130 dopravních nadšenců ze Slovenska, Německa, Polska, Francie i Ruska. 

Až z východoslovenských Košic se přijel s „té dvojkami“ rozloučit Štefan Ďurčák s kamarádem Jánem. Cestovali do Liberce vlakem 11 hodin přes noc. „Stálo to za to. Té dvojky jezdily i u nás, dokonce byly také ostravské, jako ty vaše. Podle mě je to nejkrásnější tramvaj, hezčí ještě nikdo nevymyslel. Cítím nostalgii a je mi to trochu líto, že už je s nimi konec,“ komentoval Slovák.

Se slzou v oku vzpomínali na T2 hlavně jejich řidiči. „Říkali jsme jim Motorka. Před modernizací měly vpředu jen jedno světlo. U čelního skla byl rozmrazovač, který sice málo topil, ale skvěle se na něm opékaly buřty. Stačilo uzeninu zabalit do alobalu, dát k čelnímu sklu a než se dojelo na konečnou, byl buřt hotový,“ vzpomíná s nostalgií řidič dopravního podniku Petr Hertl, který s tramvajemi T2 jezdí od roku 1978, tedy 40 let. 

Pět milionů do každé tramvaje

Právě on poslední dvě T2 jezdící po Liberci v sobotu „zatahoval“, jak se říká zajíždění do depa po konci služby. Na liberecké koleje se už T2 nepodívají. Oba vozy zakoupil pražský dopravní podnik, který je zrenovuje a nasadí na historickou retrolinku č. 23.

Petr Hertl, poslední člověk, který řídil tramvaj T2 v běžném provozu.

„Mohli bychom si je ještě nechat, ale těch 60 let života je na nic víc než znát. To máte jako u starého auta, jemuž končí technická a už se nevyplatí ho opravovat. Není tu vůle k dalším velkým zásahům, aby se udržely v provozuschopném stavu. Do každého vozu by se muselo investovat odhadem pět milionů,“ zamyslel se dopravní specialista a šéf Boveraclubu Tomáš Krebs.

Tramvaj T2 přesto občas lidé v ulicích spatří. Boveraclub má v držení vůz č. 17 typu T2R z roku 1961, který je v původním červenobílém nátěru. Vypravuje se ale jen na historické a slavnostní jízdy.

Dojezdily podruhé

Kuriozní je, že T2 už jednou svůj konec v Liberci zažily, a to v roce 1988, kdy se nechal poslední dosluhující vůz sešrotovat. Nikoho tehdy nenapadlo, že v roce 1996 se do města opět vrátí. 

„V roce 1996 už tu jezdily jen T3, ale ty byly tehdy v celkem špatném stavu a posílaly se na modernizaci do Plzně. Navíc se připravovala rekonstrukce tramvajové trati a podnik potřeboval víc tramvajových „dvojčat“. Ostrava zrovna tramvaje T2R vyřazovala, tak je liberecký dopravní podnik koupil,“ popsal tehdejší situaci Tomáš Krebs. 

Počítalo se s tím, že T2 na maximálně pět let let pokryjí výpadky tramvají T3. Vydržely tu ale jezdit ještě 22 let. 

Řidiči je milovali, bez ohledu na jejich poruchovost a mouchy, jimiž hlavně v počátcích své liberecké mise trpěly. 

„Když se odjezdila jedna služba bez poruchy, tak to byl zázrak. Ztratil jsem třeba dva motory, spadly normálně na koleje. Motor tam visel na jednom šroubu na podvozku. Padaly magnetické brzdy, odcházely pojistky, generátory. Projelo se pár slaných louží koncem zimy a odešly svorkovnice. Sypač to mělo tak blbý, že sypal písek všude, jen ne na koleje. Když se jelo od zoologické nahoru, chodili jsme s hrstí písku a sypali to pod kola ručně,“ líčí Petr Hertl.

Prdelí xobě

Přesto nedá na T2 dopustit. „My jsme tehdy tramvajím odpustili víc, než by dnes lidi byli schopní. Dnes stačí, když má minutu zpoždění a už se vztekají. Já si tenkrát dělával na cestu kafíčko a pravidelně se mi stávalo, že mi některá cestující přinesla k zakousnutí buchtu,“ vybavuje si řidič.

Nejvíce na T2 řidiči oceňovali možnost zapojit dvě tramvaje zadními čely k sobě. Měli pro to dokonce své označení – PX, neboli „prdelí xobě“. Takové soupravy nemusely dojet na konečnou, aby se otočily. Při výluce mohly dojet kamkoliv a řidič prostě přešel do druhého vozu a jel opačným směrem.

Teď trochu historie, ale ani ta není suchá: Zestátněný pražský podnik Ringhoffer, nazývaný již jako Tatra Smíchov, získal po válce licenci na tramvaje vycházející z americké koncepce PCC. Přepracoval je a vyvinul tramvaj T1. Z ní pak v rocd 1955 vzešla T2. Design tramvaje měl na starosti slavný architekt František Kardaus, největší český průmyslový návrhář, autor skvostů jako je autobus Škoda RTO nebo Tatraplán či „šestsettrojka“.

„To on vtisknul tramvaji T2 vlastní xicht, dal jí předsunuté čelo, sklopené okno a přední reflektor s fousem. A díky tomu byla tramvaj jedinečná, ale zároveň nejvíce podobná svému vzoru, americkým tramvajím, které dodnes jezdí třeba v San Franciscu. ,“ zdůraznil Tomáš Krebs.