„Bohužel tam zůstávají dodnes a představují velký problém nejenom pro Semilsko a Turnovsko, ale také pro Polabí i pro Prahu,“ říká Jan Mocek z Agentury ochrany přírody a krajiny v Liberci.

Jaký byl stav přírody v bývalém okrese Semily před třiceti lety?
Velmi špatný. Na Semilsku se nacházely kromě jiného velké nezabezpečené skládky toxických a komunálních odpadů pod Kozákovem, v Turnově–Kadeřavci, nebo ve Sklenařicích. V Semilech pak podnik Technometra a celý koncernový podnik AERO vyvážel toxické odpady do Machových lomů nad městem. Jedna skládka byla zabezpečená proti pronikání jedů do země pouze jednoduchou plachtou, předchozí skládky vůbec ničím. Mezi prostory zasažené výrazně škodlivinami patřilo Vesecko, území na okraji Turnova, kde měla svou raketovou základnu okupační sovětská armáda.

Vy sám už dlouho rybaříte. Pamatujete se ještě, jak vypadala za totality Jizera?
V Semilech v roce 1989 nestála žádná čistička odpadních vod. Do Jizery tekly nečištěné odpadní vody z domů i z továren. A nejenom ze Semil, ale i z ostatních měst a obcí kolem řeky. Napěněná Jizera pod jilemnickým Cutisinem dostala pod barvírnou Kolory v Hájích nad Jizerou nepřehlédnutelnou barvu režimu – rudou a zelenou. V Káraném u Prahy se přitom z Jizery odebírala voda, jež po úpravě sloužila jako pitná pro Prahu. V Semilech jsme měli také velmi špatné ovzduší. Na vině byly hlavně velké kotelny ve fabrikách. Ve městě položeném v hlubokém údolí se špatně dýchalo i kvůli topení hnědým uhlím v rodinných a bytových domech.

Jak se situace změnila po roce 1989?
Toxické odpady se přestaly do Machových lomů vozit s pádem vojenského průmyslu. Fond národního majetku slíbil peníze na likvidaci skládek. Bohužel se ale nepodařilo odstranit ani jednu skládku. Dál v lomech zůstává uloženo obrovské množství jedů z galvanického pokovování. V budoucnu hrozí ekologická katastrofa pro téměř celé Pojizeří i Polabí. Když místo ONV vznikl Okresní úřad Semily a v něm samostatný referát životního prostředí, podařilo se v Košťálově vybudovat velkou skládku domovního odpadu v souladu s evropskou legislativou. V Semilech vyrostla čistička odpadních vod a problémy s ovzduším výrazně omezila plynofikace města. Do pravomoci referátu životního prostředí okresního úřadu spadala i ochrana před záplavami. Ale v celém Horním Pojizeří nebyl na konci 80. let minulého století žádný účinný protipovodňový systém. S přednostkou okresního úřadu Václavou Kodejšovou jsme se na něj zaměřili již v roce 1990. Vybudovali jsme tehdy jeden z prvních propojených záchranných systémů v Česku. Jeho páteř tvořili hasiči ze Semil, kterým jsme doplnili vybavení. Náš software dokázal dobře pracovat s povodňovými průtoky i s ekologickými haváriemi na Jizeře. Abych mohl svolávat štáb záchranných složek a účastnit se přijatých protipovodňových opatření, dostal jsem speciální telefon pro čtyřiadvacetihodinovou pohotovost.