Autor na čtyřmetrovém díle pracoval více než týden a slavnostně jej odhalí v sobotu ve 14 hodin.

„Kvůli soše nám přivezli 30 tun a 20 kilogramů písku, spotřebovali jsme ho zhruba pětadvacet tun. Písek jsem nepěchoval sám, měl jsem na to brigádníky. Kdybych to měl dělat jen já, zlikvidoval bych se ještě předtím, než bych se do tvorby podoby sochy pustil,“ řekl Tomáš Bosambo.

Zkušenosti má přitom s řadou materiálů a písek je podle něj komplikovanější v tom, že musí autor dávat pozor na statiku díla. Materiál musí důkladně prolévat vodou, a když pak po jednotlivých patrech vyřezává tvary, musí být už definitivní. Poté přijde na řadu impregnace, která prodlouží soše životnost.

„Jde o běžnou disperzi, ekologicky nezávadnou, kterou se lepí i hračky pro děti. Díky ní vznikne pod povrchem slupka,“ popsal autor.

Na to, jak dlouho socha v krajském městě vydrží, bude mít vliv zejména počasí. „Už jsem viděl i pískové sochy, které po roce vypadaly netknuté,“ podotkl Tomáš Bosambo.

Sochař vsadil na známé detaily panovníkovy tváře

Písek na jeho tvorbu putoval do Karlových Varů od Českých Budějovic, kde je opravdu kvalitní. Socha vyžaduje jemný materiál s optimálním procentem jílu, aby držel pohromadě. Při vyobrazení Karlovy tváře přitom vsadil autor na detaily, které jsou všem jasné.

„Lepší je vyobrazit to, na co jsou lidé zvyklí, co znají. Je to stejné jako na koncertech, kde návštěvníci touží slyšet největší hity,“ řekl sochař.

Přesto si jeden autorský vtípek neodpustil a Karlovi vytvořil vzadu ve vlasech nepatrný copánek. „Ten asi nikdy ve vlasech neměl,“ usmíval se Bosambo.

Karlovou sochou ovšem jeho výtvarná činnost v krajském městě nekončí. Druhý týden v červenci vytvoří v Lázeňské ulici Zámeckou věž z písku, jejíž originál se tyčí hned vedle.

První týden v srpnu se Tomáš Bosambo zase pustí do výroby korunovačních klenotů. Ty budou oproti zmenšené pískové Zámecké věži naopak mnohem větší než jejich předloha.

Asi nejvíc se ale sochař těšil právě na svou karlovarskou prvotinu - tedy Karla IV., a to proto, že figury jsou podle něj vždy nejzábavnější. Pracoval na ní přitom kromě polední přestávky od časného rána do noci. Jen jednou se mu stalo, že odcházel z kolonády už v půl deváté večer.