iDNES.cz

Pro uživení rodiny bývalo podnikání nutností, říká ostravská archivářka

  19:28
Bohatství i propastná chudoba. Dva extrémy se podepsaly na předválečném vzhledu Ostravy a ovlivnily mimo jiné i její podnikatelský ráz. Známí jsou majetní průmyslníci jako Rothschild, jak se ale dařilo třeba živnostníkům? Jak se žilo v předválečné Ostravě vypráví ředitelka archivu města Hana Šústková.

Ředitelka ostravského archivu Hana Šústková. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Jaký ráz mělo podnikání v předválečné Ostravě?
Podnikání bylo tehdy nutností pro uživení rodiny. Zaměstnanecký poměr měla v Ostravě jen polovina obyvatel aktivního věku. Rodiny nedostávaly žádné dávky na vyrovnání sociálních rozdílů, a tak bylo nutné hledat jiné cesty.

V které oblasti se nejvíce dařilo a co bylo pro Ostravu typické?
Typická byla pro Ostravu hustá síť restaurací. Zahrnovala nejrůznější kategorie, od doupat neřesti až po velice luxusní podniky. Do nich chodili lidé utrácet peníze vydělané nejen ve velkém průmyslu. Zejména se v té době velmi dařilo kavárnám, kam se chodilo nejen posedět, ale také tančit. Kavárny vytvářely zázemí pro obchodní život. V nich se scházeli a domlouvali své obchody advokáti, obchodníci a například obchodní cestující. Nejznámějšími kavárnami byly Elektra, Praha, Café Royal (dnes bývalá menza na Reální ulici), kavárna Fénix (nacházela se naproti Divadla Jiřího Myrona) a Boccaccio (umístěná v hotelu Palace).

S podnikáním za první republiky se také pojí svět obchodních domů. Které byly nejznámější?
Ke známým podnikatelům doby patřili majitelé obchodních domů a v Ostravě jich bylo hned několik. Rodina Bachnerů postavila ve 30. letech obchodní dům se zbožím pro vybavení domácnosti. Po válce byl znám jako Horník, dnes je v něm zábavní centrum. Opodál se nacházel proslulý obchodní dům Rix zaměřený na módu, textil a galanterii. Jeho budova byla za války vybombardována. Jedním z největších obchodních domů, vzbuzujícím dodnes vášně, byla Textilia (Ostravica), patřící podnikateli Igo Wechslerovi. Kromě této trojice obchodních domů místních, většinou židovských podnikatelů se v Ostravě nacházely filiálky celoregionálních obchodních domů ASO, Baťa a Brouk a Babka (dnes Dům knihy).

Ostrava je známá jako zlatý důl pro průmyslový byznys – kdo by neznal Rothschildy. Jak na tom ale byli menší živnostníci?
Živnostníků byla spousta. Sdružovali se do živnostenských společenstev, jako například řezníci, uzenáři, obchodníci s potravinami či jejich výrobci. Objevovali se taxikáři, prodejci aut a pohonných hmot. Dařilo se soukromým lékařským praxím, dentistům a lékárníkům, známé bylo soukromé sanatorium doktora Kleina. Soukromě podnikali advokáti, soukromníci vlastnili stavební společnosti, například Strassmann či bratři Špačkové.

A co ony pověstné krámky, které i dnes v centru opět ožívají zvláště o svátcích na náměstích?
Také dříve existovala v Ostravě spousta krámkařů, drobných živnostníků, kteří prodávali potraviny a k tomu třeba petrolej. Vedle nich byli i obchodníci jako třeba František Letovský, který měl na dnešním Masarykově náměstí obchod s vyhlášenými lahůdkami, kde bylo možné koupit luxusní potraviny a alkohol. Veškeré služby byly soukromé – holiči, kadeřníci, pohřebnictví, přeprava, fotografové, knihtiskárny, nakladatelství, papírenské obchody a podobně.

Dnes se častěji dočítáme o podnikatelkách roku, jaké bylo ale tehdejší postavení žen v této oblasti?
Ženy pracovaly před svatbou, poté velice často zůstávaly doma. Mohly si však přivydělávat. Kolonie mívaly svůj pozemek, kde se pěstovala zelenina, chovaly slepice. A přebytky bylo možné zpeněžit. Je třeba si uvědomit, že péče o rodinu, která bývala početnější než dnes, byla v té době náročnější. Jen oběhat krámkaře, sehnat všechny potraviny a přinést je domů... Vařilo se na kamnech, která bylo nutné roztopit, uhlí nanosit ze sklepa. Vyprat prádlo neznamenalo dát ho do automatické pračky. Zorganizovat celý chod domácnosti by se dalo přirovnat k manažerské práci.

A jak to vypadalo v případě významnějších živnostnic nebo podnikatelek, existovaly vůbec?
Ve vyšších kruzích se neslušelo, aby žena pracovala. Od bohatých žen se očekávalo, že se budou starat o chod domácnosti, dělat muži zázemí, pořádat společenské akce, salony a u toho budou krásné. Přesto se našly ženy, které také podnikaly. Jejich doménou se staly módní služby, uplatnily se jako modistky, měly své salony, kloboučnictví, ale mohly se věnovat i výuce tance, jazyků, provozovat kadeřnictví. Některé převzaly rodinný podnik jako vdovy po manželovi, ale působily mezi nimi i vzdělané lékařky a advokátky.

zpět na článek