„Já jsem o její existenci neměla tušení. Co jsem na světě, tak se nepamatuji, že by se v Semilech nějaká takováto časosběrná schránka našla. Ani ve věži kostela Petra a Pavla nic nebylo. Informaci, že pod pomníkem je, měl ale bývalý ředitel místní pobočky Státního okresního archivu Ivo Navrátil. Dokonce mi přinesl malý klíček, určený k odemknutí schránky,“ řekla starostka Semil Lena Mlejnková.
Ke schránce ale nebylo možné se dostat seshora přes schody, protože by pomník ztratil stabilitu.
„Muselo se k ní zespoda, přes dlažbu. Plocha náměstí musela být totiž dřív tak o dvacet centimetrů níže, schránka byla teď pod její úrovní. To způsobilo problém – ke schránce se dostala voda a bláto. Schránku to poničilo, takže místo odemknutí se klíček zámkem propadl. Museli jsme ji tedy otevřít rozbrušovačkou. Poté z ní vyjmuli vlhkostí poničený obsah a teprve potom vydolovali ven i schránku,“ popsala starostka.
Objev se uskutečnil minulou středu. Za pár dnů se vlhkostí poničený obsah schránky dočkal převozu do restaurátorské dílny ve Státním okresním archivu v Liberci.
Pergamen a dokumenty zachraňují v archivu
„Uvnitř se v nevábném stavu ukrývaly dobové noviny, plakát zvoucí k odhalení pomníku F. L. Riegera, tehdejší mince a jedna malá medaile v koženém váčku a krom jiného ještě torzo pergamenu, na němž je písemný záznam o tom, kdy a z jakých pohnutek byl Riegerův pomník odhalen, kolik stál, jak je veliký a podobně,“ uvedl vedoucí Státního okresního archivu v Semilech Pavel Jakubec.
Pergamen a v jeden celek slité strojopisně psané dokumenty, které představují patrně zdravice od zúčastněných, se pracovníci archivu pokusí zachránit.
„Ačkoliv poškozeny korozí, jsou v poměrně dobrém stavu mince. Denní tisk a plakát k odhalení pomníku jsou bohužel vlhké, potrhané, plné bláta a popela. Jejich zachování není možné,“ posteskl si Jakubec.
Schránka je nyní v semilském muzeu, kde by měla i zůstat. „Opravíme ji, protože je nádherná. Obsah zůstane v našem archivu, jen si jej zadokumentujeme a od čeho půjde, tak pořídíme kopie a dáme do kroniky,“ dodala starostka Mlejnková. Pak vymyslí, jakou schránku do základů pomníků zase uloží.
„Jen spekulujeme nad tím, jaký použít materiál. Naši předkové si před devadesáti lety také mysleli, že obsah uchránili a ukázalo se, že ne. A co do ní? Když jsme přemýšleli nad flash diskem s daty, tak jsme si uvědomili, že by to mohlo být po letech totéž, jako dneska řekněme disketa. Nevíme, jestli to bude v budoucnu do čeho vložit a jak spustit. Takže spíš zalaminujeme nějaké fotografie, pamětní list z nedávného srazu rodáků na Riegerovo výročí, pamětní medaili a podobně,“ přemítala Mlejnková.