Včasná pomoc přitom může zabránit mnoha problémům v budoucnosti. Děti se musí vyrovnat s velkou úzkostí, strachem, pocity viny a ztráty bezpečí. Většina dětí, které žijí v jedné domácnosti s násilníkem napadajícím svého partnera nebo partnerku, tedy jednoho z rodičů dítěte, je navíc ohrožena posttraumatickou stresovou poruchou, která jinak postihuje například vojáky ve válečné zóně.
Podstatná část takových dětí se přitom do rodin trpících domácím násilím narodí. Devadesát procent z nich je jeho přímým svědkem, 42 procent je samo napadeno. Rozdíl není v tom, zda se jedná o chlapce nebo dívku, ohrožena jsou obě pohlaví stejně.
Podle odborníků ale není v Česku dostatečně propracovaný systém, který by včas tyto děti odhalil. Sousedi nebo blízcí se často bojí oznámit, že v rodině dochází k násilí, aby to na ni nemělo negativní dopad. Týrané ženy se pak odhodlají svou situaci řešit zpravidla až po několika letech, když mají děti problémy ve škole. Pomoci by mohlo vybudování dalších center.