Všude jsou slyšet hlasité sirény. Není první středa v měsíci a nejedná se o běžnou zkoušku. Lidé ve spěchu nastupují do svozového autobusu a mají u sebe jen to nejnutnější. Mezi sebou rozebírají, co se stalo. Někteří jen odevzdaně koukají ven.
Z Týna nad Vltavou míří k Soběslavi. Po projetí Dráchovem se na křižovatce U Sloupu mezi Soběslaví a Veselím nad Lužnicí objevují vysoké rámy. Na místě pobíhají postavy v ochranných bílých oblecích, jež připomínají kosmonauty ve skafandrech.
Zhruba takhle by vypadala evakuace z území zasaženého radioaktivním spadem po havárii v Jaderné elektrárně Temelín, kterou si redaktor MF DNES vyzkoušel.
Právě pro případ podobné katastrofy hasiči z pěti krajů včetně Jihočeského připravili třídenní cvičení s názvem Bechyně 2018. „Vyzkoušíte si zde jako jeden z prvních nový typ detekčního rámu gama záření, který mají hasiči ve výbavě,“ ukazuje mluvčí jihočeských hasičů Vendula Matějů.
Hlavním cílem je zkontrolovat za pomoci detekčních rámů lidi i vozidla, zda nejsou zasažena radioaktivním spadem. S lokalitou U Sloupu se v případě potřeby počítá jako s reálným místem dekontaminace.
Výhodou oproti armádě, která také umí dekontaminovat ve velkém, je rychlost přípravy k samotnému zásahu. Vojsko na to potřebuje celý den, hasičům stačí dvě hodiny. Cvičnou akci má na starost okolo 150 hasičů, již prověří asi 160 figurantů.
Z autobusů namísto vyděšených lidí postupně vyskakují mladí policisté v civilu. Řadím se s nimi před detekčním rámem gama záření a jeden z mužů v bílém všem předává předtištěné instrukce. Vzápětí dostávám pokyn, abych přistoupil k rámu.
Gestem mi ukazuje, abych se pomalu otáčel, a volá si mě k sobě. „Jste s největší pravděpodobností kontaminovaný, něco je v nepořádku,“ dozvídám se a musím uvést dalším hasičům v obleku osobní údaje.
Od tohoto okamžiku zdobí mé levé zápěstí červená páska a čeká mě dekontaminace. Všechno má svůj řád a uličkami vytvořenými ze stojanů a červeno-bílé pásky putuji až do gumového stanu.
Za necelé tři minuty se připojí policisté Jan a Leoš. Okamžitě ke stanu přijíždí hasičský vůz, do něhož nastupujeme. Příští zastávka: dekontaminační linka.
Máte zasažené pravé rameno, říká hasič
Všichni vyskáčeme z auta a míříme k lince. Vedle nás skupina hasičů smývá s vozu za pomoci čisticího rámu nebezpečný spad a následně vůz kontroluje dozimetrem.
„Sprcha zadarmo? To beru,“ komentuje situaci Leoš.
„Svlékněte se, musíte mít na sobě jen spodní prádlo,“ přikazuje mi před sprchou jeden z hasičů.
Kontaminované svršky jsem musel naházet do plastového pytle, boty nevyjímaje. V případě opravdové havárie bych o vše přišel a vyfasoval náhradní prádlo a šedé žabky. Nyní se jedná jen o cvičení, takže mi vak s oblečením a osobními věcmi zůstává i po konci procedury.
„Rozpažte ruce a vydržte tak,“ dostávám pokyn od jednoho z hasičů, který mě skenuje dozimetrem a celým tělem se podle potřeby natáčím. „Máte zasažené pravé rameno. Při oplachování se soustřeďte hlavně na pravou stranu těla,“ dozvídám se.
Čeká mě důkladná sprcha, která má ze mě dostat veškerý radioaktivní spad. Dekontaminační linka však může sloužit i v jiných krizových situacích. Před deseti lety ji hasiči využili při epidemii ptačí chřipky.
Než jsem se ve sprchovací komoře stihl rozkoukat, dostal jsem dávku mýdlové vody do obličeje. Po přibližně dvouminutové sprše ještě musím projít opláchnutím ve druhé komoře, abych ze sebe dostal zbytky kontaminovaného mýdla.
Po důkladné sprše čistou vodou vycházím z komory snad definitivně očištěný od veškerého spadu. Další z hasičů mi podává osušku, čeká mě ještě výstupní měření.
Výsledky skenování dozimetrem jsou v pořádku, a mohu se obléct. V případě, že by přístroj detekoval zbytky radioaktivního spadu, musel bych očistnou kúru absolvovat znovu.
„Tak jaké to bylo? Měl jste teplou vodu?“ ptá se mě se smíchem kousek za sprchou jeden z hasičů a nabízí mi teplou kávu.
Nyní už podle evakuačního plánu nezbývá než naskočit do autobusu a pokračovat do místa náhradního ubytování na Jindřichohradecku. Jedná se ale jen o cvičení, takže všichni můžeme odjet rovnou domů.