Zaznělo to na mezinárodní konferenci o zneužívání a zanedbávání dětí ISPCAN, která se koná v Praze. Více než 6500 odebraných dětí žije v ústavech, zbytek je v péči pěstounů. Nejčastěji jde o příbuzné, u profesionálních pěstounů jich je asi jen pět set dětí
Podle odborníků je alarmující především velké množství dětí do šesti let, které vyrůstají v kojeneckých ústavech a dalších zařízeních. Nachází se jich tam kolem 2200. Ve většině evropských státech přitom už byly kojenecké ústavy zrušené. Česká republika je v tomto směru smutnou výjimkou.
Dětské domovy přitom často dětem nijak fyzicky neškodí, je zde o ně dobře postaráno a mají dostatek oblečení i jídla. Problém ale nastává při opuštění dětského domova, kdy se část z nich ocitá bez rodinného zázemí a může skončit na ulici.
Děti, které nemají možnost navázat uspokojivý vztah s dospělým a vyrůstají v ústavu, mají více zdravotních obtíží, mají vyšší tendenci například k nezaměstnanosti, rozvodům, také ale k páchání trestné činnosti.
Podle odborníků se v okamžiku, kdy se objeví podezření na týrání nebo zanedbání péče, příliš často přistupuje k odebrání dítěte, namísto toho, aby se například více pracovalo s jeho rodinou. Systém navíc není příliš přátelský k dětem. Řadě z nich nikdo nevysvětlí, proč jsou v dětském domově. Stát nemá přesně definované standardy rodičovské péče, takže je občas složité určit, co je zanedbávání.
Podle ministerstva práce a sociálních věcí ale nejsou výtky příliš na místě. Přibývá mimo jiné dočasných pěstounů, kteří mají děti na starosti po jejich odebrání z rodin. V loňském roce se jejich počet zvýšil o sto a dosáhl devíti set. Dlouhodobé spory se vedou o tom, zda zachovat dětské domovy nebo se více spolehnout na pěstounskou péči. Zastánci ústavů poukazují na to, že například o děti se zdravotními problémy není často zájem.