Ženu v čele města bychom potřebovali, tvrdí jednička Fóra Jihlava

Karolína Koubová figuruje na první pozici uskupení Fórum Jihlava, jež už má za sebou čtyřletou zkušenost s prací v zastupitelstvu. Třiatřicetiletá kulturní manažerka navíc byla dva roky radní.

Teď si troufá i na primátorské křeslo, své šance ovšem vidí střízlivě. „Myslím, že ještě nemáme takovou sílu, aby se to stalo už letos. Ale Jihlava by ženu v čele města potřebovala,“ říká jednička Fóra, které je složené z nezávislých kandidátů a kandiduje pod patronací hnutí Starostové a nezávislí (STAN).

Kdybyste měla říct, proč právě vy se máte stát primátorkou, jaké argumenty byste použila?
Mám zkušenosti, mám odborné zázemí, umím řídit lidi. Mou silnou stránkou je i to, že jsem týmový hráč. Dost často vnímám na radnici ješitnost v rozhodovacích procesech. Občas se totiž nejde po problému, ale po osobních vazbách. Tohle já umím potlačit. A podle mě to je důležitá vlastnost pro lídra.

Na jaké jiné uvolněné místo byste se cítila, pokud by pro vás volby dopadly úspěšně?
Jsem připravena být i náměstkyní.

Vím, že máte dvě malé děti. Jak byste to zvládala?
Mám skvělého manžela. A pokud taková situace nastane, jsem na ni připravena já i můj muž, který se postará o domácnost tak, abych bez komplikací mohla nastoupit do práce. Mám také širokou rodinu, skvělé zázemí, takže vím, že to bude fungovat.

Na kandidátce máte rovněž největší zastoupení žen: 41 procent. Myslíte si, že ženy mají jiný úhel pohledu na politiku a obecně řešení problémů?
Chtěla bych se vyhnout srovnávání ženy - muži, ale je fakt, že holky to mají prostě nastavené jinak. Možná je to jinou životní zkušeností, kterou máme už odmalička.

Vaše kandidátka má i druhý nejnižší věkový průměr kandidátů, necelých 40 let. Pro někoho to může být sympatické zjištění symbolizující mladou krev, pro jiné třeba signál nedostatku životních a politických zkušeností.
Já si myslím, že čtyřicátníci mají už dost životních zkušeností. Nemělo by to tedy být překážkou. Naše generace je otevřená možnostem a už od střední školy může aktivně chodit na stáže a profilovat se směrem, který je pro ni zajímavý. Lidi, které máme na kandidátce, jsou srdcaři ve svém oboru. Za každým z nich vidím odborný příběh, který se dál zdokonaluje. Jsou to osobnosti, které něco umí a chtějí pro město pracovat.

Fórum Jihlava získalo v předchozích komunálních volbách čtyři mandáty, dostalo se do koalice s ODS, ČSSD a KDU-ČSL a vy jste se stala radní. Jenže po vleklých sporech jste v půlce funkčního období rezignovala, následně byli z rady odvoláni další zástupci ODS a Fóra a nová koalice se utvořila z ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Je něco, co byste teď řešili jinak než před čtyřmi a dvěma lety?
Myslím, že ne. Byly to těžké chvíle, ale domnívám se, že jsme si tím prošli se ctí. I rezignaci, která nebyla jednoduchá a o které jsme dlouho diskutovali, bychom udělali stejně. Když víte, že se pořád snažíte obnovit jednání a dohodnout se na tom, jak to bude, a protistrana to zablokuje, když vyčerpáte všechny možnosti, prostě nezbývá nic jiného než říct sbohem. Byla to velmi cenná zkušenost, která nás vyškolila. Poučili jsme se třeba v tom, že když pět stran chce postavit zimní stadion, ještě to neznamená, že se pět stran shodne na tom, jak to udělat. Můžeme mít sice stejný cíl, ale pak to ztroskotá na tom, že nenajdeme cestu, jak k němu dojít. Třeba jako u stavby zmíněného zimního stadionu, kdy se celý proces nakonec zablokoval. Kdybychom si hned na začátku stanovili cestu, v tuhle chvíli už jsme mohli stavět.

Předvolební seriál Rozhovory s lídry Rozhovorem s Karolínou Koubovou (Fórum Jihlava) začíná seriál, který představí hlavní strany a hnutí, jež budou v říjnových volbách usilovat o křesla v jihlavském zastupitelstvu. Pořadí rozhovorů se odvíjí od výsledku loňských parlamentních voleb. Příští díl se zaměří na KDU-ČSL a jejího lídra Jaromíra Kalinu.

Šli byste po této zkušenosti znovu do koalice? A jsou nějaké strany, které u vás nepřicházejí pro případnou koaliční spolupráci v úvahu?
Určitě bychom nechtěli jít do koalice se stranami, které mají názorové zázemí v extremismu. To znamená SPD a KSČM. U ostatních stran je to o lidech a o programu.

V čem byste chtěli být odlišní od stávajícího vedení radnice?
Nás nejvíc odlišuje energie, kterou do řešení problémů investujeme. A to, že neděláme věci jenom kvůli tomu, že z nich chceme mít osobní prospěch. Máme rodiny, děti, chceme je tu vychovávat a chceme mít pro ně Jihlavu hezkou. Máme zápal, což u ostatních kolegů z jiných politických stran postrádám.

V končícím volebním období jste - nejen jako zastupitelka a radní, ale i předsedkyně komisí - měla šanci proniknout do chodu magistrátu. Je něco, co vás překvapilo či vzalo iluze?
Překvapilo mě, jak všechno velmi dlouho trvá. Byrokratický pavouk je obrovský. Proces od první myšlenky k její realizaci je neskutečně dlouhý. Když jsem před čtyřmi lety kandidovala poprvé, neměla jsem politické zkušenosti, ale zato spoustu nápadů. Proto jsem si nemyslela, že realizovat je bude tak obtížné. Také se podle mě dost často hledají důvody, proč to nejde, nebo se uvažuje, jestli je nutné něco dělat, když nám to zákon neukládá. To je pro mě skličující, protože bych nechtěla žít ve městě, které dělá jenom to, co ukládá zákon. To je strašidelná představa.

Před čtyřmi lety jste měli zajímavou předvolební kampaň, kdy jste slibovali, že zkrášlíte různé kouty Jihlavy. Například že na Staré plovárně bude možné projíždět se na lodičkách. Co z toho se vám nakonec podařilo realizovat?
To je přesně ukázka toho, že dát lodičky na plovárnu, přidat lavičky, grily a zvelebit to tam není tak jednoduché, jak se na první pohled může jevit. Narazili jsme na řadu problémů. V tomto případě například na to, že bychom museli dlouho a složitě jednat s majiteli lesů, sousedících pozemků a povodí, protože pozemek nepatří městu a výsledek by byl nejistý. Nakonec jsme se museli rozhodnout, kam napneme své síly. Proto jsme opustili jednotlivosti a vybrali si naši vlajkovou loď, kterou se stala strategie koncepce pro kulturu, volný čas a cestovní ruch. Tam jsme napnuli své síly a podařilo se nám ji dokončit. U veřejného prostoru se nám jako největší problém jevila revitalizace náměstí, takže naše členka, architektka Lenka Tomášová, je ve skupině, která ji připravuje.

Na facebookovém profilu Fóra slibujete snížit vodné a stočné v Jihlavě o 20 korun. Jak toho chcete docílit, když majitelem vodohospodářské infrastruktury je SVAK a Jihlava je s ním v dlouhodobém soudním sporu, který hned tak neskončí?
To je cíl, který je hodně nahoře. A bereme ho jako výsledek toho, co by se stalo, kdyby se celý spor podařilo vyřešit a Jihlava by mohla provozovat svou vodovodní infrastrukturu, na niž má nárok. Město už před lety vystoupilo ze SVAK a majetek nám měl být vrácen, což se nestalo. Přišli jsme o dotace, denně nám utíkají statisíce korun, město se ani nemůže rozvíjet. Právě spor o vodohospodářskou infrastrukturu je největší problém města, ale Jihlavané o něm moc neví. Pokud se o něj budou zajímat, mohl by se vyvinout větší tlak na jeho vyřešení, i když je to teď v rukou soudu. A pohnout by s tím mohl Kraj Vysočina, jenže město by s ním muselo víc komunikovat, což se zatím děje nedostatečně.

Přesto: není to poněkud populistický slib? Zvlášť když hydrobiologové tvrdí, že vzhledem k dlouhodobému suchu bude vody nedostatek a její cena bude spíš stoupat. A to i proto, že bude nutné investovat do nových technologií, které ji zbaví nečistot a pesticidů.
Kdyby město mohlo provozovat svůj majetek, bylo by pánem. Ve chvíli, kdy se spor vyřeší, město bude mít volné ruce cenu regulovat. Teď platíme za vodu neadekvátní částku, což chceme změnit.

S jakými dalšími konkrétními vizemi a plány do voleb jdete?
Pro nás je obrovské téma vzdělávání. Máme velkou mezeru v přístupu k alternativním metodám. Je spousta rodičů, kteří to hledají. A protože to nenacházejí v klasickém školství, hledají si školy speciální. Nechceme, aby talentované děti odcházely z klasických tříd. A velké téma je i doprava. Chystá se třeba dopravní terminál, posílení dopravní obslužnosti průmyslové zóny, elektronické odbavení v MHD, ale velkým problémem je parkování. Do města přijíždějí tisíce lidí za prací z okolních měst a nemají kde parkovat. A radnice je v tomto ohledu velmi laxní.

Prý máte také recept na to, jak zaplnit prázdné obchody na náměstí. Jak toho chcete docílit?
Nejedná se jen o obchody, ale celkový pocit z náměstí, který lidé nemají příjemný. První krok radnice by měl vést k tomu, aby lidé přestali říkat, že se zde bojí. Když se projdete po ulicích, nejvyšší počet lidí je na horním náměstí a v pěší zóně, ale je tam i hodně prázdných obchodů a nepřináší to pocit útulnosti. Ve spodní části zase máte pocit, že jste na parkovišti. Přitom tam je řada kulturních institucí jako galerie, ZUŠ nebo Dům Gustava Mahlera. To jsou věci, se kterými by se mělo pracovat. Já jsem proto velmi zvědavá na to, jak dopadne architektonická soutěž. My každopádně chceme, aby náměstí bylo příjemné pro rodiny s dětmi a zajímavé pro seniory. A jeho revitalizace je zásadní i pro to, aby se zpět vrátili obchodníci.