Barevné etikety, které kdysi zdobily lahve Vratislavické kyselky, desetitisíce víček od PET lahví poházené po zemi, skleněné lahve seřazené v přepravkách a do toho všudypřítomné střepy, které se tříští pod podrážkou bot.
Hala, z níž kdysi do světa putovala slavná vratislavická minerálka, je dnes plná nepořádku a v dezolátním stavu. Má ale naději, že v ní zase ožije výroba.
Celý areál Vratislavické kyselky, který leží na břehu řeky Nisy, koupila firma Kitl. Ta se specializuje na výrobu sirupů a plánuje, že minerálku znovu vrátí do obchodů.
Minerální voda a sirup k sobě pasují, říká jednatel
Důvodů, proč se ke koupi brownfieldu odhodlala, je celá řada. „Jsme relativně úspěšná firma a potřebujeme větší prostory. Tohle se vyloženě nabízelo, navíc jsme v ochranném pásmu prvního a druhého stupně, kde nemůže být třeba strojírenská firma. Dalším důvodem je krásné místo mezi Libercem a Jabloncem, které má neskutečný genius loci. A zatřetí - spojení zdravé minerální vody a sirupu, který se také snažíme dělat zdravě, k sobě ideálně pasuje,“ vysvětlil Jan Vokurka, jednatel firmy Kitl.
Ta je i novým vlastníkem obchodní značky Vratislavická kyselka, a také pozemků, na nichž se nacházejí vrty.
Plány jsou ale zatím velmi střízlivé, kyselku sice chce firma obnovit, ale rozhodně to nebude produkt, na němž bude její podnikání stát.
„Krachů už byla celá řada, jen po revoluci se tu vystřídalo asi sedm firem. Pramen je sice kvalitní, ale malý. Je to limitováno ministerstvem zdravotnictví, kolik vody můžete čerpat. Kyselka má dva vrty, každý je hluboký 200 metrů a dostat z něj můžete dohromady 24 litrů za minutu. Třeba v případě karlovarské minerálky je to 1 000 litrů, u Magnesie 900 litrů. Pramínek je tedy oproti ostatním malý a stavět ekonomiku jen na něm, není možné. Takže my tu budeme stáčet naše sirupy a kyselka pak bude takový bonus navíc,“ upozornil jednatel.
Zámeček s věžičkou je v dezolátním stavu
Napřed ale čeká firmu hodně práce. Už jen vyčistit areál od nepořádku, který se tu za poslední léta nahromadil, bude nějakou chvíli trvat. Komplex je rozdělený na dvě části. Známý je zámeček s věžičkou. Sloužíval v minulosti jako správní budova.
Dnes je v naprosto dezolátním stavu. Jediná místnost tu nezůstala neporušená, skleněné výplně ve dveřích jsou vytlučené, co bylo možné odnést, to zmizelo. V podlaze jsou díry, jen podle dlažby lze tušit, kde asi dříve bývaly toalety.
Nejvíce zachovalá tak vypadá věžička, i ta ale bude potřebovat rekonstrukci. „Pro nás je teď momentálně důležitá výrobní hala, kterou musíme opravit. Zámeček s věžičkou zatím uzavřeme, aby se tam nikomu nic nestalo a aby tam nemohli bezdomovci. Je v žalostném stavu. Je proto důležité, aby tam nezatékalo, a aby nespadla. Ale investice do ní momentálně žádné neplánujeme. Nechci slibovat vzdušné zámky, protože teď je naší prioritou oživit výrobní proces. Chceme být realisté, nemít žádné velikášské plány,“ zdůraznil Vokurka.
Kdo, když ne my, a kdy, když ne teď, říká jednatel firmy Kitl
Akvizici připravoval několik let, koupi ochranné známky i nemovitostí ztěžovaly různé soudní spory předchozích majitelů. Když do areálu poprvé vstoupil, mísily se v něm pocity zmaru a beznaděje. Špatně se v něm ale necítí, a to i přesto, že tu téměř každá firma zatím zkrachovala.
„Věřím, že se nám to podaří zachránit. Máme to asi v genech, zachránili jsme doktora Kitla, takže kdo, když ne my, a kdy, když ne teď,“ říká Vokurka.
A firmě Kitl věří i starosta Vratislavic Lukáš Pohanka. „My to vítáme. Svou vizí je pro nás reálný partner, který chce minimálně zastavit ten žalostný stav, který je v Kyselce teď. Navíc je to firma, která je z oboru, má svou historii, je úspěšná. A my už jsme zažili několik pádů těch megalomanských projektů. Osobně jsem proto z nového majitele nadšený a věřím, že díky němu má kyselka svou budoucnost,“ prohlásil starosta.
Vratislavickou kyselku chce jednou firma stáčet do skleněných lahví. „Sklo je ušlechtilý materiál, k minerálce daleko šetrnější než jiné obaly,“ podotkl Vokurka.
Použít ty, které tu zbyly z poslední výroby, už ale možné není. „Jsou ve špatném stavu, takže je dáme do sklárny, kde je rozemelou a použijí jako vsádku do pece. Jinými slovy je zrecyklujeme,“ plánuje Vokurka.