Ledečský kras je oblast přibližně dvanáct kilometrů dlouhá a pět kilometrů široká. Rozprostírá se na severozápadním okraji Vysočiny. Sahá od Číhoště a Zdeslavic přes Ledeč nad Sázavou a Kožlí až na druhý břeh Želivské přehrady (nazývána rovněž vodní nádrž Švihov).
Speleologové v této oblasti vědí celkem o šesti jeskyních. V Ledči je jedna ve skále Pod Šeptouchovem, druhá nad centrem města na Hůrce. Třetí je v zámecké zahradě pod hradní bránou. Další jsou jeskyně pod Habrekem a za Sudexem na okraji Ledče. Poslední jsou Čertovy díry na břehu Želivské přehrady.
„Další jeskyně byly v minulosti za ledečským nádražím. Ty ale byly vesměs zničené kamenolomem,“ podotýká Jiří Semerád, amatérský jeskyňář a zároveň vedoucí odboru životního prostředí ve Světlé nad Sázavou, pod nějž Ledeč spadá.
Právě s ním míříme do třetí největší jeskyně krasu - Pod Šeptouchovem. Všechny jeskyně na Ledečsku jsou volně přístupné, ale nikoli oficiálně. Jsou maximálně pár desítek metrů hluboké a nadšenci se do nich spouštějí na vlastní nebezpečí a „na divoko“.
Jeskyni Pod Šeptouchovem chce Ledeč zpřístupnit. Nedaří se to
Přístup do jeskyně Pod Šeptouchovem je nejsnazší i nejsložitější zároveň. Vedou do ní schody, uvnitř je vybetonovaná podlaha. Ale zároveň je zavřená těžkými kovovými vraty.
O povolení ke vstupu žádáme na městském úřadu, který jeskyni vlastní. Bez okolků nám vyhoví.
„Mívali jsme plány jeskyni zpřístupnit, otevřít ji veřejnosti. K tomu je ale potřeba probourat druhý vchod, a to narazilo na připomínky ochránců přírody a odboru životního prostředí kraje,“ vysvětluje místostarosta Ledče nad Sázavou Jan Drápela, který je sám velkým zastáncem otevření jeskyně.
Ostatně v minulosti už otevřená dvakrát byla - vždy jen na pár hodin pro omezený okruh zájemců. Naposledy se tak ale stalo před téměř sedmi lety.
„Teď je problém, že se tu začíná bortit skála. Čekáme na vyhodnocení stavu, jeskyně k otevření v současné době není úplně bezpečná,“ upozorňuje místostarosta.
Z jezírka brala vodu část města, potrubí tu vede ještě dnes
Ke zpřístupnění je však jeskyně Pod Šeptouchovem jednoznačně nejpříhodnější. Už proto, že do ní vedou schody a prochází jí vybetonovaný chodník až k jezírku, které se nachází 36 metrů od vchodu. Jezírko je také největší atrakcí podzemních prostor.
Betonový chodník byl do jeskyně položen v období druhé světové války. Od té doby totiž jezírko sloužilo jako zdroj vody pro část Ledče. Staré potrubí tu je dodnes, vidět jsou i zbytky armatury a dokonce betonový podstavec pro čerpadlo. Je zde natažena elektřina a zapojena - i když při naší návštěvě nefunkční - světla.
„Zdroj vody to byl poměrně vydatný. I při čerpání šesti litrů za sekundu se po částečném poklesu hladina jezírka ustálila a držela,“ popisuje pokusy jeskyňář Semerád.
Jeskyně Pod Šeptouchovem má dvě chodby. Druhá se od této hlavní odděluje jen kousek od vchodu. Vede vlevo a rychle se stáčí dolů. Ta přístupná není. Se speleologem jsme však chodbou slezli až ke druhému podzemnímu jezírku.
Jezírka v obou větvích jeskyně jsou propojená. A absolutně čistá
Není to snadné. Člověk se musí plazit po břiše i po zádech, končetiny skládat do krkolomných pozic a po některých kamenech je třeba doslova šplhat. Čím víc se dostáváme ke dnu, tím je to obtížnější. Stoupá tu vlhkost a kameny kloužou čím dál víc. A samozřejmě nutná je čelovka. Je tu absolutní tma a stovky pavouků.
„Jezírko ve vedlejší chodbě má hloubku až čtyři metry. Při speleopotápěčských průzkumech se zjistilo, že obě jezírka spolu komunikují sifony,“ povídá jeskyňář.
Jezírka jsou zároveň propojená i s nedalekou řekou Sázavou.
„Takže když je na Sázavě povodeň, stoupá výrazně hladina i zde. Ale voda je tady i při povodních, když v řece teče špinavá voda, průzračně čistá. Údajně by měla být i bakteriálně nezávadná,“ vykládá Jiří Semerád.
Krápníkovou výzdobu lidé vesměs otloukli, je tu ale „nic kamínek“
Jeskyně Pod Šeptouchovem byla objevena náhodně. A ani se přesně neví, kdy to bylo. Mluví se o 20. či 30. letech minulého století.
Při rozšiřování chlívku pro prasata se do jeskyně prokopal majitel nejbližšího domu. Na čas prostory využíval jako sklad, pak vchod zazdil. Kvůli přístupu ke zdroji vody byl později proražen vchod současný o pár metrů vedle.
Žádná velká výzdoba v jeskyni není. Ve velké míře byla zničena v minulosti při využití jeskyně. „Zbyla tu jen drobná krápníková výzdoba na stěně a pod stropem,“ ukazuje jeskyňář.
Co se však v celém Ledečském krasu vyskytuje hojně a je i Pod Šeptouchovem, je takzvaný „nic kamínek“.
„To je tvarohovitá hmota, která když se vynese na denní světlo, uschne a rozpadne se na jemný prach, doslova na nic. Údajně to kdysi používali alchymisti,“ popisuje Semerád.
Největší jeskyni Ledečského krasu zazdili při výstavbě sídliště
Největší jeskyní Ledečského krasu je ta na Hůrce. Nachází se ve stejnojmenné ulici kousek nad centrem města. Už roky ale přístupná není. Při výstavbě sídliště před padesáti lety byla zazděna a majitelé domů si její znovuotevření nepřejí.
Tato jeskyně je dlouhá až 160 metrů a uvnitř ji tvoří až čtyři metry vysoká chodba a čtyři poměrně rozlehlé sály. I v této jeskyni se nachází pramen vody. Není tak vydatný jako pod Šeptouchovem, ale je vyvedený trubkou na povrch.
Mezi jeskyňáři jsou z Ledečského krasu známé i Čertovy díry. To jsou menší jeskyně, jež se nachází ve skalní stěně asi jeden a půl kilometru západně od obce Kožlí těsně nad Želivskou přehradou. Jsou nepřístupné, protože jsou v ochranném pásmu vodního zdroje.
Jejich zkoumání rovněž komplikuje fakt, že při normálním stavu hladiny vody v přehradě jsou ze dvou třetin zatopené. „Jsou tam různé plazivky i propad, je to pěkné místo,“ říká o nich Semerád.
Před budováním Želivské přehrady měli stavebníci z Ledečského krasu strach. Obávali se, že by mohly být jeskyně hluboko v podzemí propojené a voda z nádrže by mohla unikat do Sázavy. Dokonce se mluvilo o podzemní řece.
„Když se přehrada stavěla, dělal se tu kvůli tomu veliký podzemní průzkum. Potvrdilo se, že čočky vápence, které podlehly erozním vlivům a z nichž se jeskyně vytvořily, byly izolované a nepropojené,“ dodává Jiří Semerád.
Největší jeskyně Ledečského krasu. Dvě jsou přímo v Ledči nad Sázavou (Pod Šeptouchovem červeně, na Hůrce modře), Čertovy díry (zelená značka) jsou pak ve skále nad Želivskou nádrží.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz