Pětice studentů vstoupí do ordinace, kde leží těžce oddechující žena, která se chystá rodit. Najednou začne křičet bolestí. Dvě dívky, které stály kousek od její hlavy, leknutím uskočí. Jako kdyby to bylo doopravdy.
Medici z Lékařské fakulty v Plzni musí pokořit jedno z dalších soutěžních stanovišť a zakusit co možná nejreálnější krizovou situaci.
„My jsme ale ještě gynekologii neměli,“ špitne nesměle jedna ze studentek směrem k porodníkovi. I tak se skupina pouští do plnění úkolu.
V jindřichohradecké nemocnici se o víkendu konal čtvrtý ročník soutěže Medik roku, kterou pořádá společnost Jihočeské nemocnice.
„Řada studentů ovládá porod alespoň teoreticky, nejzdatnější zatím byli medici, kteří mají už jen dva týdny do státnic z gynekologie. Nižší ročníky jsou zatím nepolíbené, ale to nijak nevadí, my je to tu naučíme,“ usmívá se táborský porodník Štěpán Hájek, který vede na soutěži simulovaný porod.
„Kdybych studoval, šel bych taky soutěžit. Když jsem nastupoval do nemocnice, tak jsem první porod vedl právě až v zaměstnání, do té doby mě k ničemu nepustili, a ještě ani nebyly tak vychytané trenažéry.“
Téměř stovka studentů, kteří se rozhodli si ukrojit svůj volný čas sebevzděláváním, touží po výhře. Ale chtějí se také zdokonalovat v tom, co jednou budou dělat. Ve škole nemají moc šancí setkat se s praxí, kterou budoucí doktor potřebuje.
„Překvapila mě skvěle zpracovaná modelová situace kritického stavu u dospělého člověka. Viděli jsme simulátor pacienta, který s námi mluvil, mrkal, dýchal, mohli jsme si poslechnout jeho srdce. Když slyšíte, jak odkašlává, určitě to na vás zapůsobí víc než jen kus mrtvé hmoty,“ zhodnotil jednu z disciplín Vojtěch Míra z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Soutěžící absolvují během jednoho dne 12 disciplín. Některé jsou pro laika srozumitelnější, u jiných je těžké rozeznat, co se vlastně děje.
„Navlékáte gumičku na dva cvočky a na jeden protilehlý, z toho vám vznikne pravoúhlý trojúhelník. Za každou správně provlečenou gumičku je pět bodů. A máte na to pět minut,“ prohlašuje garant laparoskopické dovednosti Tomáš Nosek.
Studenti tu provádějí operaci přes vpichy do břicha. „Například nacvičujeme, jak podvazovat výběžek slepého střeva. Většinou studenti nemají možnost si to vyzkoušet, přístroje jsou drahé a na fakultách je na prvním místě teorie,“ komentuje Nosek.
Jedním z důvodů, proč společnost Jihočeské nemocnice pořádá soutěž pro mediky, je snaha získat absolventy do jižních Čech. Řada z nich odchází do zahraničí, nebo zůstane ve městě, kde má svou domovskou univerzitu. A v kraji žádná lékařská fakulta není.
Pětadvacetiletý soutěžící a rodák z Prachatic Martin Debnar však nemá v plánu utíkat po studiu za hranice. „Rád bych se věnoval úrazové chirurgii ideálně v krajské nemocnici. Po letech praxe bych se třeba vrátil do Prachatic. Zahraničí mě neláká,“ přiznal student pátého ročníku 3. Lékařské fakulty UK.
Podobně uvažuje i 23letá Jana Kvardová ze Strakonic, která by ráda pracovala jako oční lékařka. „Už před dvěma lety, kdy se soutěž konala u nás ve Strakonicích, jsem vypomáhala připravovat stanoviště. Teď když se přímo účastním, tak mě to nahlodává a ráda bych zamířila po studiu na jih,“ přiznala drobná hnědovláska.
Na nezájem si pořadatelé Medika roku stěžovat nemohou. Jak zmínil hlavní organizátor akce a ředitel prachatické nemocnice Michal Čarvaš, kapacita se vyčerpala zhruba za dvě a půl minuty od spuštění přihlašování.
„Za další dvě minuty jsme měli dvojnásobek zájemců, než bychom byli schopni zvládnout. Zatím to vypadá, že soutěž funguje. Třeba v Jindřichově Hradci teď nabírali tři mediky, kteří už tady pracují a účastnili se prvních soutěžních ročníků,“ pochvaluje si Čarvaš.