Celý Špičák vznikl vlastně omylem a z nouze. Když se v 60. letech minulého století našel na Českolipsku uran, muselo se město vypořádat s přílivem nových obyvatel. Horníky a jejich rodiny bylo nutné někde ubytovat.
Komunisté plánovali, že Česká Lípa bude mít brzy 110 000 obyvatel, postavili proto gargantuovské sídliště, panelovou pěst na oko. V roce 1973 vyrostl první sedmipatrový dům, sídliště se mělo dál rozrůstat směrem k Dobranovu.
Zemědělská družstva však prosadila, že tamní půda je natolik hodnotná, že ji nelze obětovat. Původně vzdušné sídliště se proto nerozšířilo, ale zahustilo do sebe.
„Mezi už hotové paneláky prostě postavili další paneláky. Už od počátku tak vznikl problém s parkováním a zásobováním,“ konstatuje českolipský historik Ladislav Smejkal.
Právě tento nejpalčivější problém má řešit letošní plánovaná regenerace Špičáku, která započne v září a přinese tamním lidem 118 nových parkovacích míst.
Na sídlišti bude více parkovacích míst
„Chceme oddělit pohyb chodců od dopravy. Obyvatelé zde parkují, kde se dá, protože míst je zoufale málo. To přináší rizika pro chodce a rovněž velké problémy pro případný zásah záchranářů či hasičů,“ říká místostarosta města Juraj Raninec.
Parkoviště vyrostou v ulicích Budyšínská a Zhořelecká, regenerace této části potrvá dva roky a je rozdělena do dvou etap. V rámci první etapy dojde k propojení ulic Žitavská se Zhořeleckou, v druhé etapě tu vybudují nové chodníky, přechody pro chodce, upraví se stávající komunikace, nově bude nainstalováno veřejné osvětlení a rovněž proběhnou sadové úpravy.
Obdobná proměna nastane i v oblasti Bardějovské ulice, kde se kapacita parkovacích míst zvýší ze 41 na 93. Radnice na celou akci vyčlenila 40 milionů, v dalších letech chce v procesu „zlidštění“ sídliště dál pokračovat.
Špičák získal před deseti lety nelichotivé třetí místo v anketě MF DNES Největší hrůza Libereckého kraje. Hlasujícím vadila naprostá bezkoncepčnost, s jakou sídliště postavili. Historik Ladislav Smejkal s tím souhlasí.
„Ta chaotičnost v naprostém zahuštění zástavby je odstrašující. Špičák z dálky vypadal kvůli šedivým fasádám jako skalní město, jakési pohoří. Navzdory tomu, že fasády už nejsou jen šedivé, vzbuzuje sídliště podivný druh hrůzy nad něčím velmi nepodařeným,“ hodnotí Smejkal.
Žije tady 14 tisíc lidí
Přese všechno tu žije 14 tisíc lidí, více než třetina celého města. Jedním z obyvatel je fotograf ČTK Vít Černý, který problematiku žití na sídlišti nevidí tak dramaticky. Žije v nich totiž už 30 let. Dnes tu bydlí s manželkou a roční dcerkou.
„Otočím kohoutkem a teče teplá voda, otočím druhým a je teplo. Nemusím se o nic starat, když nechci. Kus za domem je kopec Špičák, jsem hned v přírodě. Já jsem tu spokojen,“ líčí Černý. Jako nedostatek spíš vnímá ztrátu soukromí, kterou s sebou žití v paneláku přináší.
„O půlnoci prostě slyšíte splachovat záchod souseda nad vámi. Dispozice některých bytů jsou podivné, třeba obývák je na druhé straně bytu než kuchyně, uprostřed bytu mezi koupelnou a WC vedla dešťová trubka. Ale to jsou věci, co jdou řešit rekonstrukcí,“ míní fotograf.
Sám si nedovede představit, jak současným 14 tisícům lidí zajistit bydlení jinde. „Kdyby každý byt byl barákem s pozemkem, tak by to byla strašlivá plocha. A lidi by na to ani neměli, ceny bytů na Špičáku se pohybují mezi 500 až 800 tisíci, což se s cenou rodinného domu nemůže rovnat,“ dodává Vít Černý.
Další z obyvatel Špičáku, výtvarník Zdeněk Švec, také neshledává život na sídlišti vůbec špatným. „Je fakt, že kdo žije v paneláku celý život, tomu to vůbec nepřijde divné. Václav Havel kdysi prorokoval, že do 20 let v těch králíkárnách nebude nikdo bydlet a vidíte, že domy tu stojí, zateplují se, opravují. Že je sídliště ohyzdné je pravda, ale to jsou do jisté míry přece všechna,“ hodnotí smířlivě.