„Necítím se vinen. Nevím, co jsem měl udělat jinak. Půjčoval jsem synovi peníze a ten mi je vracel. O jeho trestné činnosti jsem nevěděl,“ řekl Vladimír Březina, který podle státního zástupce za výnosy z miliardových lihových podvodů svého syna kupoval nemovitosti, cenné papíry a akcie, například firmy ČEZ.
Od začátku případu se Vladimír Březina hájí stále stejně. Tvrdí, že peníze dostával od svého syna, případně firem, které ovládal, jako splátky půjček, jež mu poskytoval na podnikání.
Připustil pouze, že mezi vracenými penězi mohly být i ty, které měly nelegální původ v podvodech s lihem.
„Smíchané peníze byly použity na částečnou úhradu kupní ceny nemovitostí, zbytek zdrojů byl naprosto v pořádku. A nebyly použity jen na nákup nemovitostí, ale i na úhradu úroků, nebo úvěrů,“ vysvětloval Březina starší.
Žalobce poukazuje na to, že údajné půjčky mezi otcem a synem nejsou doložené směnkami, nebo smlouvami.
Březina argumentuje tím, že doklady o půjčkách po jejich splacení zničil. A současně tvrdí, že proti němu neexistují důkazy a vše jsou jen domněnky.
„Policie se slepě zaměřila na můj majetek, který obstavila, ale skutečný majetek z trestné činnosti nechala rozkrást. Lze zjistit, co za peníze pořídil (Radek Březina),“ pokračoval Vladimír Březina.
Podle něho jeho syn použil nelegální peníze ve svém byznysu. Platil z nich například lidi a kupoval zboží zejména ve firmě Morávia-Chem v Hrobicích, kterou ovládal a kde před celníky fiktivně denaturoval potravinářský líh, který pak ukládal do utajených skladů, prodával, nebo z něho vyráběl tvrdý alkohol.
V této společnosti vedl bratr lihového bosse Tomáš takzvané černé účetnictví o nelegálních prodejích lihu, což použil žalobce jako důkaz. Některé položky z tohoto účetnictví totiž odpovídají částkám, které putovaly od Radka Březiny či jeho firem na účet jeho otce.
„Dalším důkazem jsou poznámky Radka Březiny, které si psal od roku 2012, kdy byl ve vazbě. Byl faktickým majitelem nemovitostí a cenných papírů, dával svým blízkým instrukce, jak se k tomuto majetku mají chovat a co mají dělat,“ uvedl v závěrečné řeči v březnu žalobce Radek Bartoš z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.
Ten požaduje také propadnutí zadrženého majetku, čímž by si stát alespoň částečně sanoval škody, které utrpěl při lihových podvodech za 6 miliard korun.
Když dříve vypovídal lihový boss, který už si odpykává třináctiletý trest, potvrdil obhajobu otce s tím, že se nedalo rozlišit, které peníze jsou legálně nabyté a které ne.
„Peníze jsme vždy dávali na jednu hromadu. Jak legální, tak nelegální. Ani u jednotlivých transakcí by se nedalo odhadnout, z jakých peněz jsem je otci platil,“ řekl Radek Březina.
Společně s jeho otcem je obžalovaná i jeho manželka Stanislava, která vinu také odmítá. O podvodech svého muže údajně neměla tušení. „Cenné papíry se běžně prodávají a nakupují, na tom nevidím nic špatného,“ zmínila Březinová.
Ani dvě sekretářky Březinových Kristýna Mazurová a Kateřina Míčková vinu necítí. Podle žalobce většinou nesly finanční hotovost do banky, kde ji ukládaly na účet Březiny staršího.
„Bylo zřejmé, že jde o velmi movitého zaměstnavatele a nebylo nepochopitelné, že vkládal do banky významné částky peněz. Nikdy by mě nenapadlo, že vklady na bankovní účet jsou nelegální činnosti,“ řekla Mazurová. Rozsudek padne u zlínského okresního soudu ve čtvrtek.