Rodák z Hanušovic byl nositelem nejvyššího českého státního vyznamenání, Řádu Tomáše Garrigua Masaryka a celoživotním skautem s přezdívkou Šerif.
Pronásledovali ho už nacisté, z nucených prací ale za druhé světové války utekl.
Komunisté ho zatkli v roce 1948 jako člena skautské odbojové skupiny Světlana. Ve vykonstruovaném procesu dostal trest dvaceti let těžkého žaláře.
Abeceda komunistických zločinů: Trest smrti pro skauta, který se nekonal |
Odseděl si nakonec sedm roků a část z nich v Uherském Hradišti, kde řádila obávaná dvojice vyšetřovatelů Státní bezpečnosti Ludvík Hlavačka, Alois Grebeníček.
„Hned při prvním výslechu mi Grebeníček vyrazil pěstí dva zuby,“ vzpomínal Janků.
Popsal, jak StB do vězňů dostávala drogy
Byl také svědkem toho, jak Grebeníček umlátil v cele výslechů přes noc zadrženého člověka. Okovanými botami pak vykopával jeho mrtvolu ven.
„Na tom těle, které už bylo jenom uzlíčkem rozbitého masa, nebylo jediné nerozmlácené místečko,“ říkal Janků.
Právě v Hradišti komunisté zkoušeli mučení elektrickým proudem, které řadě politických vězňů způsobilo trvalé zdravotní následky. Janků to přežil, byť i jej žalář navždy poznamenal.
Po letech jako první otevřeně popsal, jak StB při krutých výsleších podávala vězňům drogy.
Propuštěn byl v roce 1958, pak pracoval – stejně jako otec – jako železničář a vedl dětské tábory. Jeho milovaný skauting sice nebyl oficiálně povolený, ale Janků mu zůstal věrný i nadále. Byl také hluboce věřící a pomáhal lidem ve svém okolí.
Z kousků chleba tajně vymodeloval hlavu Ježíše Krista
O hrůzných zážitcích z 50. let mohl veřejně promluvit až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Stal se aktivním členem Konfederace politických vězňů.
„Velkou energii v posledních třech desetiletích věnoval připomínání komunistického útlaku mladé generaci. Neúnavně přednášel na školách a ve skautských oddílech, táborech a lesních školách, pořádal poznávací zájezdy do Jáchymova,“ popsala skautka Lenka Šablová.
Zájemcům ukazoval třeba hlavu Ježíše Krista, kterou ve vězení tajně vymodeloval. Byla z kousků chleba, které mu tajně dalo dvanáct vězňů (viz též Političtí vězni se vzdali soust chleba na Kristovu tvář, teď ji má církev).
Jindy zase vzpomínal, jak se svým spoluvězněm Miloslavem Pospíšilem, který čekal na trest smrti, hráli šachy s figurkami z papíru.
„Byli jsme asi v polovině. Najednou se otevřely dveře a bachař křikl: ‚Pospíšil!‘. Chtěl jsem mu podat ruku, ale nedovolili mně to. Jen jsem se ho letmo dotkl,“ vybavil si Janků.
Šachovou partii už spolu nikdy nedokončili. „Nevím, kdy ji dohrajeme. Ale jednou dohrajeme...“ říkaval Jirků. Teď už nejspíš s Pospíšilem hraje.