„Ten ale nereprezentoval žádnou oblast. Byl to kámen z lomu, do kterého bylo možné vytesat schránku pro pamětní listiny,“ popsala události staré 150 let vedoucí archivu Národního divadla Josefina Panenková.
Fotogalerie |
Zvolení neutrálního kamene bylo kouzlem nechtěného. „Tím hlavním měl být čedič z Řípu, ale nedokázali do něj vytesat schránku na dokumenty,“ podotkla Panenková.
Celkem se sešlo 23 základních kamenů z význačných míst Čech a Moravy. Pro stavbu zlaté kapličky putovaly hned čtyři z dnešního území Zlínského kraje: kromě Radhoště ještě z Buchlova, Hostýna a Záhlinic.
Čtyři kameny slavnostní akt nestihly
Byla to silná vlna vlastenectví, která tehdy přiměla lidi posílat do Prahy kameny z míst, která pro ně byla významná. Velmi často šlo o posvátné hory, jako Radhošť nebo Hostýn. Tamní kámen měl pořadové číslo 19 a byl posledním, který dorazil ještě před slavnostním poklepáním.
Další čtyři z různých míst republiky akt nestihly, přesto se mezi základní kameny počítají.
Třídenní sláva přitáhla 150 tisíc lidíPoložení kamene ke stavbě Národního divadla se v roce 1868 stalo jednou z největších českých manifestací 19. století. Celá slavnost tehdy trvala tři dny a podle odhadů se jí zúčastnilo až 150 tisíc lidí. Nejzásadnější okamžik přišel 16. května, kdy na žulový kvádr z Louňovic na Černokostelecku poklepali pozlaceným kladívkem "otec národa" František Palacký, politik Ladislav Rieger, herec Josef Jiří Kolár a skladatel Bedřich Smetana, jehož opera Dalibor měla ten den premiéru. Národní divadlo, které navázalo na činnost Prozatímního divadla, bylo krátce otevřeno roku 1881, kdy však budovu zachvátil požár. Znovu se v něm začalo hrát v roce 1883. Na stavbu budovy přispěly ve sbírkách tisíce drobných dárců. |
V případě Buchlova pravděpodobně vylomili kámen přímo na druhém hradním nádvoří.
„Alespoň to tvrdí pamětní cedule, která je tam umístěná. Spekuluje se ale i o tom, že mohl pocházet z lomu, který je pod hradem,“ uvedl kastelán Rostislav Jošek.
„Jsem sice prostý rolník...“
To Záhlinice měly lom v lokalitě Slivotín. Iniciativa tehdy pocházela od starosty Františka Skopalíka, který byl zároveň zemským poslancem a hlavně osvíceným zemědělcem.
„Reprezentoval kraj, ale hlavně prostý lid,“ podotkla vedoucí Muzea Františka Skopalíka Václava Navrátilová.
Jeho proslov, kterým poklepání základního kamene doprovázel, ostatně začínal slovy: „Jsem sice prostý rolník, takže bych se neměl ani opovážiti ve společnosti tolika výtečných mužů promluvit, avšak jsem hrd na svůj stav.“
O víkendu zazněl v Praze znovu. Během oslav 150. výročí jej přednesl člen záhlinické delegace.