Zhruba šest měsíců v roce tráví Dušan Huba, senior původem ze slovenských Topoľčan, již několik let po sobě v kempu na břehu žďárské Pilské nádrže.
Jeho karavan, který stojí schovaný mezi stromy v klidné a zastrčené části areálu, pro něj tak není „pouze“ místem pro rekreaci, ale i dočasným domovem.
„Je to na půl roku mé přechodné bydliště,“ prozrazuje majitel domu na kolečkách.
V jeho obydlí stojícím jenom kousek od vody, mu prý nic nechybí. „Trávím tady už sedmým rokem důchod, přijedu v květnu a odjíždím na podzim. Jsem rád, že jsem se toho mohl dožít, protože tady je mi skutečně dobře. Je tu klid, ticho, příroda. Nikam nemusím, nic mě nehoní,“ pochvaluje si Dušan Huba.
U vody hlavně odpočívá, občas rybaří, a když zrovna neberou ryby, zajde na houby do lesa, který navazuje na samotný kemp. A aby nemusel tak často do obchodu, zřídil si u svého karavanu i malou zahrádku. Tam pěstuje rajčata a feferonky, které miluje.
„Když si koupím něco pálivého v obchodě, ani to se mnou nehne, tak si musím pěstovat své vlastní papričky. To je pak úplně jiná chuť,“ vysvětluje muž.
Déšť nevadí, nejhorší je vítr. „To musím přidržovat plachtu.“
Ačkoli je původem Slovák, už od roku 1991 žije v Česku. „Pracovně jsem projezdil Česko křížem krážem, až jsem se dostal do žďárského podniku Žďas, kde jsem byl zaměstnaný jako jeřábník. A právě tehdy jsem si toto místo oblíbil. Jinak když nejsem tady, tak bydlím v Tišnově v domově důchodců,“ přiblížil svoji spletitou cestu z Topoľčan až k Pilské nádrži.
A jak řeší, když je špatné počasí? „No co by? Pokud prší, tak zalezu dovnitř karavanu. Mám tam i televizi, ze dveří zase výhled na vodní hladinu, tak co by mi mělo chybět. Pendlování po penzionech a ubytovnách jsem si za život užil dost. A v Česku i na Slovensku je krásně, proč bych se měl honit někam do daleké ciziny,“ prozrazuje svůj recept na spokojený důchod Dušan Huba.
Na dvouplotýnkovém vařiči si zvládne uvařit, co mu chutná, a občas využije i ohniště u svého obydlí a ukuchtí si něco v kotlíku.
Jediné, co jej může vytrhnout z klidu, je silný vítr. „To pak musím plachtu, ze které jsem si vyrobil předstan u karavanu, přidržovat, aby mi neodlétla,“ dodává stálý obyvatel žďárského kempu.
Ideální zázemí s kuchyňkou, lednicí a pohodlným spaním
Zatímco pro Dušana Hubu je jeho karavan místem pro spokojený důchod, rodiny s dětmi jej využívají jako pohodlné a přitom mobilní obydlí pro dovolenou. Potvrzuje to i parta tatínků s dětmi, kteří přijeli ke žďárské Pilské nádrži na pár dní aktivně strávit léto.
„Vypravit se na dovolenou s dětmi samozřejmě není úplně snadné, ale díky karavanu máme stabilní základnu a zázemí s kuchyňkou, ledničkou, pohodlným spaním a dostatečnými úložnými prostory,“ vyjmenovává klady kempování s karavanem Josef z Brněnska.
U „Piláku“ se letos ocitl poprvé a nemůže si prostředí vynachválit. „Je to tu ideální pro výlety na kole, okolím vede plno cyklotras, po kterých se dá i s dětmi pohodlně dojet jak do Žďáru, tak i na spoustu výletů do přírody. Lesem vedou silničky, kde nejezdí auta, takže je to pohodlné i bezpečné,“ míní Josef.
Dobrodružný způsob trávení letních prázdnin oceňují i děti, které se „tatínkovské expedice“ účastní. „My spíme ve stanu vedle karavanu a moc se nám to líbí. Chtěla bych sem příští rok jet určitě zase. Asi největší zážitek pro mě zatím byl, když jsem ráno přímo od stanu mohla vidět, jak vychází sluníčko, to byla nádhera,“ podělila se o zážitky z přírody šestiletá Ema z Káraného u Prahy.
V karavanu by mohli pohodlně a aktivně strávit důchod
A nadšená je i její sedmiletá kamarádka Lucie. „Jezdí se tu skvěle na kolech, ujeli jsme dokonce 35 kilometrů. A taky jsme byli na loďce,“ pochlubila se malá cyklistka.
Tatínci si při dovolené s dětmi pochvalují i možnost vaření, již karavan skýtá. „Díky ledničce a kuchyňce můžeme dělat snídaně a večeře, a na oběd si většinou někde zajdeme během výletu,“ popisuje Josef.
Na kempování v karavanu nedá dopustit ani Eva z Brna. „Známí tady ve žďárském kempu tráví každý rok několik týdnů, tak za nimi vždy pravidelně na pár dní přijíždíme. Nás starší ročníky už na spaní ve stanu moc neužije, já ani nemohu kvůli zádům, ale v karavanu se to ještě dá zvládnout. A přitom je člověk v přírodě. Já bych někam do hotelu nejela ani za nic,“ svěřila se důchodkyně.
S manželem prý dokonce zvažují nákup vlastního mobilního obydlí. „Za rok půjde do důchodu i muž, který je navíc vášnivý rybář, takže si umíme oba představit, že bychom takto aktivně, a přitom pohodlně, prožili důchod,“ dodává žena.