Logo společnosti PSJ nosili hráči FC Vysočina na dresech léta. Bylo důkazem hlavní finanční podpory klubu. Jenže ještě nedávno jedna z nejvýznamnějších stavebních firem v Česku na sebe podala insolvenční návrh kvůli platební neschopnosti. Počátkem listopadu uvedla, že eviduje 1 464 věřitelů se závazky 1,588 miliardy korun.
Jak v této situaci vidí Tulis budoucnost jihlavského fotbalu? Má FC Vysočina dost peněz na jarní část soutěže? A chodí ještě manželé Vaculíkovi na fotbal, když za jihlavský klub hraje jejich syn?
Jak hodnotíte právě skončený fotbalový rok v Jihlavě?
Řada věcí se podařila. Získali jsme v součtu hodně bodů za jaro a podzim. Samozřejmě to má kaňku, že jsme sestoupili z první ligy. To poznáváme na každém kroku. Ale na to nemá vliv PSJ.
Jenže PSJ je ve značně složité situaci a to může ovlivnit klub, nebo ne?
Samozřejmě má PSJ nesmazatelnou zásluhu na tom, že fotbal v Jihlavě se posunul tam, kde momentálně je. A nemá špatnou značku. Patří mezi osm klubů v republice, které mají klubovou a regionální akademii. Já jsem tady dvacet roků a podařilo se vlastně z outsidera venkovského fotbalu udělat klub, který byl šest roků za sebou v první lize. A sestoupil vlastně jen proto, že nezvládl poslední utkání v minulé sezoně. Je třeba oddělit tyto věci. Druhá pozitivní věc je, že jsme se dokázali s tou situací vyrovnat. Nastartovali jsme všechny možné síly, i když v omezených mantinelech, abychom mohli hrát o postup do první ligy. Rozdíl mezi první a druhou ligou je dosti značný. Zájem diváků není tak velký, stadiony jsou v takovém stavu, v jakém jsou, tedy velice průměrné. Pro každého fotbalistu je svátek hrát nejvyšší soutěž s takovými velkokluby, jako jsou Sparta, Slavia, Plzeň.
A váš výhled na příští rok, jak to bude finančně?
Samozřejmě má PSJ velký problém, který nějakým způsobem řeší. Sami ještě nevíme, jestli to bude trvat krátkou, nebo dlouhou dobu. PSJ je naším čtyřicetiprocentním akcionářem, tak tu situaci chceme nějakým způsobem řešit. Hledáme partnera, který by byl schopen PSJ nahradit v tom portfoliu.
Hledáte firmu podobné velikosti?
My hledáme firmu, která bude ochotná přispět do fotbalového rozvoje, abychom byli konkurenceschopní.
V této chvíli je zajištěno financování klubu na jak dlouhou dobu?
Podzim máme pokrytý bez problémů, nedlužíme nikomu. Hráči dostávají výplaty, jak mají. Víte, co je nejzajímavější? Sestoupili jsme a osm hráčů nám odešlo. Patřili jsme mezi nejslabší kluby první ligy a o osm hráčů byl zájem. Zpeněžili jsme je dobře, myslím. Dostali šanci noví a mladí hráči. Možná jsou to hráči, kteří mají charakter a větší touhu se někam prosadit. Bohužel ale ta výkonnost ještě zaostává. Ti, co odešli, už byli oťukaní, kvalitnější.
Jarní část máte finančně pokrytou?
Stále na tom pracujeme. Snažíme se vytvořit takové podmínky, abychom hráli důstojnou roli v druhé lize. A nechceme zahodit šanci na postup.
Asi jste stále v kontaktu s panem Vaculíkem, co říká na současnou situaci?
Samozřejmě je to pro něj těžké. On začal z nuly a vybudoval velice silnou firmu, která postavila několik vynikajících staveb, které budeme dlouhodobě obdivovat. Samozřejmě v podnikání někdy může k tomuto dojít. Teď ale kde se stala chyba? Co se neuhlídalo? Možná že rozšíření činnosti do jiných zemí, jako je Rusko, Německo, Tunisko, bylo natolik náročné, že lidé v PSJ nebyli schopni zvládnout ty nové podmínky. Přesto si myslím, že odvedli neskutečnou práci ve stavebnictví i v podpoře sportu. Celá Vysočina a minimálně Jihlava by měla být vděčná panu Vaculíkovi za to, co udělal pro fotbal tady.
Angažovala se tady ve fotbale i paní Vaculíková, že?
My jsme kamarádi z mládí - Vaculík, Vaculíková a Tulis. A to už kdysi v dobách studia a diskoték. Paní Vaculíková je taková „maminka“ fotbalového projektu na Vysočině. Pan Vaculík byl hodně vytížený, ale chtěl mít neustále přehled a co nejvíc informací. Taky do toho dával hromadu peněz. Paní Vaculíková dávala do fotbalu nezměrné úsilí. A samozřejmě její přímluva u manžela vždy sehrála roli. Oba velmi pomohli rozvoji fotbalu tady. Byla by škoda, kdybychom to teď po dvacetiletém úsilí nedotáhli tam, kam by se to dotáhnout mělo. To znamená hrát stabilně první ligu, dobudovat stadion a hrát evropské poháry.
I teď se paní Vaculíková stále podílí na té fotbalové činnosti?
Teď má zdravotní problémy, tak se léčí. Ale chodí na utkání, když jí to zdravotní stav dovolí. A pan Vaculík má neustále fotbal v srdci. Pokud mu to dovolí povinnosti a řešení té složité situace, tak na fotbal taky chodí. Snaží se hledat cesty, aby fotbal na Vysočině nezanikl. A v rámci možností aby se posouval k metám, které si Vysočina zaslouží.
Snažíte se Vaculíkovým pomoci jako dávným kamarádům?
Já jsem taky podnikal. Jen jsem to kvůli fotbalu nerozšířil do takových dimenzí jako pan Vaculík. Vím, že podnikání není jednoduché. Navíc ve stavebnictví. Držím jim palce, aby se z těžkého období vykousali a zase se posunuli dál. Pan Vaculík má bojovné srdce, byl to fotbalový záložník. Nikdy se nevzdává. Ještě má potenciál i ve svém věku. On si i s tímto těžkým problémem poradí. Je to chytrý, inteligentní člověk. V té firmě ale bohužel asi nenašel hodně podobných. Asi taky přecenil trochu možnosti stavebního trhu. Ale znovu zdůrazňuji, že když teklo fotbalovému klubu do bot, tak pomohl.
Co plány na dobudování stadionu v Jiráskově ulici, stále na tom naplno pracujete, věříte v uskutečnění i v současné situaci?
Ano, stále naplno na tom dělám. Jsem velice rád, že odcházející generace vedení města Jihlavy i ta nová to vzaly za své. Líbí se to i těm mladším představitelům města, že by se jednalo o multifunkční tribunu s byty. Máme na to architekta, projekt i developera, který by do toho chtěl jít. Byl by to společný projekt s městem. Šlo by o jednu z prvních akcí takového typu v republice na fotbalovém stadionu. Město na to slyší a my děláme všechno pro to, abychom byli ekonomicky zajištěni tak, že bychom se do toho mohli pustit. Nemáme jen nataženou ruku, že bychom chtěli peníze na dostavbu stadionu. My máme partnery, kteří jsou ochotní přinést valnou část těch peněz.