iDNES.cz

Kolik vypijete kávy? Jaký máte mobil? Jihlavan mučí úřad bizarními dotazy

  9:44
Jaká je spotřeba kávy v kancelářích vedení města? Jak se jmenuje úředník, který viděl jako poslední první jihlavskou tramvaj? Jaké jsou parametry mobilu primátorky? Takové dotazy přichází v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím na jihlavský magistrát. Většinu jich poslal jeden člověk.
Ilustrační snímek

(ilustrační snímek) | foto: Jiří Bervida, MAFRA

Z dosavadních letošních 168 žádostí na něj připadají skoro tři čtvrtiny.

Jeho celkem 124 žádostí obsahuje dohromady 246 dotazů. Všemi se úřad musí podle tajemníka Evžena Zámka zabývat.

„Dotazy této osoby zaberou takřka celý úvazek jednoho pracovníka na právním oddělení a nespočet lidí na celém úřadu musí na přípravě spolupracovat. Odhadujeme, že vyřízení žádostí tohoto tazatele vyjde na 500 tisíc korun ročně,“ uvádí tajemník Zámek.

Zpravidla úřad sděluje podrobnosti z dokumentů, ale u zmíněného „tazatele“ bývají dotazy i poněkud bizarní a nezřídka prý komunikuje až na hranici vydírání či vyhrožování: Jeden z dotazů v e-mailové schránce byl uzavřen sdělením, že „pokud mluvčí nevyhoví požadavku do 24 hodin, pak zažaluji město Jihlava pro porušení práva na informace. Očekávám vaše návrhy smírného řešení v průběhu dnešního dne.“

Tazatel si mnohá rozhodnutí o odmítnutí žádosti ani nevyzvedl

Tuto osobu zajímaly například i kopie veškeré korespondence se všemi přílohami z Číny - v souvislosti s partnerskými vztahy města. Nebo stál o jména, příjmení a názvy redakcí novinářů, kteří neměli zájem o účast na tiskové konferenci.

Některé žádosti může úřad částečně nebo zcela odmítnout, když otázky směřují na soukromí osob nebo se netýkají působnosti organizace.

„Tento žadatel si však písemné rozhodnutí o odmítnutí žádosti často ani nevyzvedne. V letošním roce se to stalo nejméně v deseti případech. Z toho usuzujeme, že mu nejde až tak o informace, ale o určitý šikanózní postup vůči městu či úřadu,“ říká tajemník.

Primátorka Karolína Koubová vnímá právo na informace jako jeden z důležitých způsobů veřejné kontroly státních institucí.

„Nicméně nemůže být nástrojem šikany nebo prostě hračkou pro někoho, kdo se zneužitím práva dobře baví. Lidskou práci a veřejné peníze vynaložené na řešení těchto ‚fórků‘ bychom rozhodně uměli využít smysluplněji,“ říká Koubová s tím, že by pro obce uvítala větší pravomoc při bránění se podobným šikanózním postupům.

zpět na článek