Ještě před necelými dvaceti lety hrozila polenskému pivovaru demolice. Měl propadlé střechy. Tehdy areál zachránil podnikatel Ivan Vlach, který budovy opravil do současné podoby.
A teď někdejší pivovar prodal Ladislavu Pártlovi, obchodnímu manažerovi společnosti M&T, která se zabývá výrobou dveřních klik. Pártl tam chce po 68 letech opět vařit pivo.
V Polné žije už od svých čtyř let. A třicet roků hrál fotbal za místní Slavoj.
„Jsem patriot. Když jsem se dozvěděl o prodeji pivovaru, šel jsem se tam jen tak mrknout. A poté ještě několikrát, až byla jednoho dne ruka v rukávě. Cítili jsme s mojí ženou Marií v té budově neuvěřitelnou energii a vůni historie,“ popisuje Pártl.
V první řadě tam chce znovu začít dělat polenský ležák, což je jeho vysněná vize. Hodlá otevřít i restauraci a pořádat akce pro celé rodiny. Už letos v létě zpřístupní veřejnosti pivovarský dvůr.
První veřejnou akcí bude letní výstava o historii Polné
„Uspořádáme pár akcí. Například při městském Mrkvancobraní bude výstava o polenské historii,“ pozval. Na spolupráci se domluvil s Janem Prchalem, jednatelem Klubu Za historickou Polnou.
Ladislav Pártl má rád knihy Bohumila Hrabala, který v pivovaru před sto lety trávil dětství.
„Určitě mu tam věnujeme dosti prostoru, ale zatím je vše v plenkách. Nyní řešíme projekt restaurace a pivovaru. Uvidíme, jak dlouho vše bude trvat,“ dodal majitel, který ve volném čase rád s rodinou cestuje.
A oceňuje, že základ jeho plánům dal bývalý majitel Ivan Vlach, který pivovar zachránil před zbouráním. „Z větší části ho obnovil a oblékl do útulného kabátu. A za to musí slyšet velké díky. Klobouk dolů,“ uznal Pártl.
Cenu, za jakou areál koupil, prozradit nechtěl. Realitní kanceláře ho nabízely za 19,5 milionu. Součástí obchodu ale byla i směna nemovitostí.
První Hrabalova vzpomínka? Rozbil lahev a pořezal se
Pivovar byl postaven v roce 1865. Stát ho zrušil v roce 1950, pak už se tam dělaly jen limonády. Jejich výroba skončila v 70. letech, kdy měl v areálu blízko náměstí sklady podnik Ovoce a zelenina.
Spisovatel Bohumil Hrabal tam žil do roku 1919. Připomíná to dodnes pamětní deska ve tvaru dřevěného sudu na stěně pivovaru. Slavný autor později na Polnou vzpomínal.
„Říkají, že od tří let jsem bydlel v pivovaře v Polné, kam se má matka odstěhovala za mým nevlastním otcem. Moje první vzpomínka na ten pivovar byla pivní láhev s patentním uzávěrem, kterou jsem tak šikovně rozbil, že jsem si pořezal ruku. Sešíval ji pan doktor Michálek, ten, který ohledal zavražděnou Anežku Hrůzovou...“ popisoval.
Hrabalovi s malým Bohumilem se nastěhovali do místnůstky v domě místního pekaře a varhaníka Antonína Marase v Poděbradově ulici 80. Koncem roku 1917 získali služební byt v prostorách pivovaru proti škole v Komenského ulici s okny do dvora. K tomuto bytu se spisovatel později často vracel. Prý v něm bylo stále přítmí. A Hrabal přitom tolik miloval slunce.
Urny s ostatky rodičů a ženy leží v bedně od piva
Popisoval také, že byl v okolí pivovaru něco jako obecní dítě. Chodil na svatby i pohřby. A na Polnou nezapomínal. „Dokonce pamatuji, že jako obchodní cestující jsem se tam i ubytoval. Asi v roce 1947 na náměstí U Culků,“ vybavil si.
Zřejmě naposledy zavítal do míst svého dětství, k pivovaru, v roce 1976. Občané, které znal, v té době již nežili. Jednou také líčil, jak si kdysi v hospodě koupil hrob. I to mělo spojitost s Polnou.
„Dnes jsou v něm pohřbeni moji rodiče, moje žena Pipsi. Až umřu já, taky mě tam pohřbíte. Odhrnete horní hlínu a pak narazíte na těžkou dubovou bednu. Na horním víku té bedny je nápis PIVOVAR POLNÁ. To víko otevřete a tam jsou poskládány urny. V obyčejné bedně, kam se kdysi dávala láhvová piva. No řekněte, není to krásné, když vaše tělesné ostatky skončí v bedně od láhvového piva? Nemůžete si přát nic hezčího. Pak zase tu bednu zasypete hlínou. Tak to má být. Pivovar Polná. Nezapomeňte,“ vzkázal.