„O jejich zájmu jsem se dozvěděl po turnaji regionálních fotbalových akademií, který se konal koncem června v Českých Budějovicích,“ popisuje člen reprezentace do šestnácti let. „Byl jsem velice mile překvapen, že se o mě zajímá jeden z největších klubů na světě.“
A v šoku byli i zástupci FC Vysočina, jehož hráčem třebíčský odchovanec je. „Samozřejmě víme, že Ondra ve svém ročníku patří mezi dva nejlepší brankáře v republice,“ říká trenér mládežnických brankářů jihlavského celku Tomáš Jansa. „Ale překvapením bylo, že se ozval takový špičkový světový klub, jako je právě Manchester United,“ komentuje kontakt od trojnásobného vítěze Ligy mistrů.
Doporučení mu dal bývalý reprezentační gólman Mikloško
Dobrozdání Mastnému pro anglický velkoklub dal bývalý dlouholetý gólman a později trenér brankářů West Hamu Luděk Mikloško. „Bylo to na moje doporučení. S tím, že oni si ho vyskautovali,“ prozrazuje Mikloško. „Viděli ho v několika utkáních a potom pozvali na turnaj v Severním Irsku.“
Seriál Vysočina má talentRegionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém každý týden představuje talentované sportovce z Vysočiny.  Pokud je ve vašem oddílu nebo okolí šikovný chlapec či dívka, jejichž výsledky a výkony zaslouží pozornost, dejte nám o nich vědět na uvedené kontakty: |
Mastný tak společně se svým agentem v druhé polovině července odcestoval na prestižní turnaj SuperCupNI, jenž má ve Velké Británii dlouholetou tradici. „Ze začátku jsem byl lehce nervózní, ale těšil jsem se,“ vzpomíná Mastný.
„Pro Ondru to bylo o to náročnější, že původně měl mít s týmem aspoň jeden trénink. Ale ten jsme nestihli,“ popisuje Mikloško trable se zrušeným letem z Prahy. „Takže jsme museli přímo na sraz, kde jsem Ondru předal trenérům.“
Klub si totiž nepřál, aby agent se svým svěřencem příliš komunikoval. „Chtěli vidět, jak Ondra zvládne aklimatizaci v cizím prostředí,“ líčí Mikloško. „Chtěli vidět, jak se chová. Takže to nebylo jen o fotbalových dovednostech.“
Mladík v testu uspěl. Navzdory tomu, že bojoval i s cizím jazykem. „Základní komunikaci v angličtině zvládám, s klukama a trenéry se domluvím. I když cítím, že se musím ještě hodně zlepšit,“ připouští mladý fotbalista. „Když jsem se ale s někým bavil, tak jsem se gramatikou moc nezaobíral. Snažil jsem se hlavně mluvit a porozumět.“
A zvládal to velice dobře. „Hrozně se jim líbilo, že do kolektivu zapadl výborně. Nestranil se kluků, byl komunikativní. Nebál se s nimi mluvit, s hráči i trenéry,“ těší Mikloška. „A tam, si myslím, udělal asi výrazný dojem,“ připojil se Jansa.
Českého mladíka proto následně čekalo příjemné překvapení. Manchester ho pozval na další stáž, na turnaj v anglickém Oakhamu. „V jeho rámci jsme porazili Chelsea a Leicester, což byl velký zážitek,“ usmívá se Mastný.
A právě zmiňované dva zápasy talentovanému brankáři vyšly výborně. „V rozhodujících zápasech byl velmi dobrý, Leicesteru chytil penaltu a proti Chelsea zlikvidoval dvě tři tutové šance,“ líčí Jansa, jenž se druhé stáže účastnil také.
„Byla to největší utkání turnaje, proti hlavním rivalům. A Ondrovi to vyšlo,“ je rád Mikloško. „Já vždy říkám, že někdy stačí být v jednom utkání na správném místě a mít štěstí. Protože bez něj to nejde. A Ondra v těchto zápasech štěstí měl,“ přiznal.
Díky tomu se Mastný dočkal skvělého závěrečného výstupu: „Manchester byl spokojený, co předvedl. Řekli nám, že ho budou dál sledovat a monitorovat,“ upřesňuje Mikloško.
„Při konečném jednání nám řekli, že Ondra má všechny předpoklady, aby mohl v Manchesteru United působit,“ přidává Jansa.
Čeká ho přestup: na jihlavské gymnázium
Mastný však kvůli regulím nemůže do Anglie přestoupit dřív než v den svých 16. narozenin (8. března 2018 - pozn. red.). „Pokud by tak byl opravdu zájem, jeho působení by se odvíjelo až od příštího léta,“ tuší Jansa.
Rok je ve fotbale poměrně dlouhá doba. Zvlášť u mladého hráče, u něhož by podobné zkušenosti mohly vést k tomu, aby se mu zamotala hlava.
„Teď je důležité, aby Ondra zůstal zdravý a aby na sobě dál pracoval. Aby si to v hlavě nepřipouštěl a byl pořád svým. Aby ho to bavilo a nebyl v nějaké křeči,“ uvědomuje si Mikloško.
„Samozřejmě, bavíme se o patnáctiletém klukovi,“ upozorňuje Jansa. „Ale já mu to určitě nedovolím. Ostatně, myslím, že k tomu nemá ani sklony. V případě Ondry se toho prostě nebojím,“ dodává jihlavský trenér.
„Zájem Manchesteru United je pro mě motivací navíc. Ale pro mě se nic nemění,“ říká Mastný. „Trénuji a hraju naplno stejně jako dřív.“
Právě Mastného přístup k fotbalu si Jihlava pochvaluje. „Jeho práce mimo fotbal, jak na něho myslí a jak ho vnímá, je přesto taková, jakou si představujeme. Fotbal pro něj nezačíná a nekončí jenom zápasem,“ tvrdí Jansa.
Ještě dříve než případný odchod do Manchesteru bude Mastný řešit jinou změnu. Už za pár dnů se stane studentem jihlavského gymnázia. „Samozřejmě školu nesmím nechat být. Ale doufám, že mi to vyjde spíše fotbalově,“ přeje si nadějný mladík.
Mikloško: Můžu otevřít cestu. Ale pak záleží na hráčích V devadesátých letech výrazným způsobem pomáhal zviditelnit jméno českého fotbalu v Anglii. Někdejší reprezentační brankář Luděk Mikloško byl prvním českým hráčem, který se dokázal prosadit v Premier League. Za West Ham United v ní odchytal více než patnáct tisíc minut (169 ligových zápasů), později ve stejném klubu působil až do roku 2010 v roli trenéra brankářů. Po dvaceti letech se fotbalový internacionál vrátil do České republiky a spojil své síly se sportovní agenturou Sport Invest. V ní má na starosti právě práci s brankáři. „Po telefonu jsem jim k dispozici prakticky 24 hodin denně. Kluci mi mohou zavolat kdykoliv a mluvit se mnou o čemkoliv,“ tvrdí Mikloško. „Moje práce je, dá se říct, sedm dní v týdnu.“ Díky svým bohatým kontaktům v Anglii se Mikloškovi daří nabídnout klientům zajímavé možnosti. Posledním jeho úspěchem je tříletá smlouva, kterou na konci července s juniorským týmem Liverpoolu podepsal šestnáctiletý brankář pražské Slavie Vítězslav Jaroš. A právě Mikloško stojí také za stáží patnáctiletého jihlavského gólmana Ondřeje Mastného ve slavném celku Manchester United. „Samozřejmě není jednoduché hráče do Anglie dostat. Je to vždycky na doporučení,“ říká Mikloško. „Myslím, že mě v Anglii trenéři dost berou. Vědí, že jim tam nepošlu nikoho, o kom nejsem přesvědčený, že by je mohl zaujmout.“ Podobná stáž je pro mladé kluky k nezaplacení. Na druhou stranu je dostává pod tlak. „Je to obrovská psychická zátěž,“ uvědomuje si Mikloško. „Kluci přijdou do velkého klubu a nechtějí nic zkazit. Ale je to právě na nich. Já je můžu jen doporučit, můžu jim cestu trochu otevřít. Ale potom záleží, jak to zvládnou a kolik štěstí u toho mají,“ přiznává. „Samozřejmě, svou roli hraje také jazyková bariéra. Některým to zkrátka vyjde lépe, některým hůř.“ Pamatují si i jméno Ivo Viktor Zatímco v minulosti česká brankářská škola měla v zahraničí svůj zvuk, aktuální situace už tak skvělá není. „Jak nás venku vnímají? Jak která generace,“ přemýšlí Mikloško. „Někteří si pamatují, že jsme v Anglii hráli. A že nás tam bylo více,“ připomíná krajany Pavla Srníčka, Jana Stejskala nebo v neposlední řadě Petra Čecha. „A třeba také Ivo Viktor je jméno, které si starší lidé i v těchto zemích pamatují,“ zmiňuje Mikloško třetího nejlepšího fotbalistu Evropy v roce 1976 podle ankety Zlatý míč. Naopak nyní čeští fotbalisté například v Premier League hledají angažmá těžko. „Asi jsme trošičku zaostali,“ myslí si Mikloško. „Ale ono je to celkově, i doba je jiná.“ Na současných hráčích nevidí takový zápal. „My jsme měli daleko větší chuť něco dokázat, chtěli jsme se víc prosadit,“ tvrdí dlouholetá opora ostravského Baníku. Svou roli v tom hraje také prostředí. „Ve fotbale se začínají prosazovat hráči z Afriky, u kterých domácí zázemí není ideální. Potom, když se dostanou jinam, si toho možná více váží,“ přemítá. V Česku chybí jednotná koncepce výchovy brankářů Co naopak v České republice podle zkušeného odborníka chybí, je jednotná koncepce výchovy gólmanů. „Třeba v Itálii mají brankáři hodně podobnou techniku chytání. Naopak u nás je to postavené na tom, jak to každý trenér vidí, jak chytával on sám a jak jemu se to hodí. Tak to potom kluky učí, a ne vždy je to správně,“ všímá si. „Samozřejmě, každý brankář vyniká v něčem jiném, měl by mít svou identitu. Ale základní věci, ať je to správě se postavit, nepadat dozadu, nebát se – to do těch kluků musíme dostávat už v brzkém věku,“ je přesvědčen. „U nás je obrovský problém, že ve většině klubů ani trenéři brankářů dneska nejsou. A nemohou se klukům věnovat naplno,“ tuší. Situaci se částečně snaží zachraňovat regionální fotbalové akademie. „Tam to šlape,“ uznává Mikloško. „Je vidět, že kluci, kteří v akademii jsou a projdou jí, se za dva roky zlepšují. Nějaká technika je u nich znát,“ těší ho. „Ovšem ve většině případů není další návaznost. Potom ti kluci zase začnou zaostávat. Nemají ten posun, což je samozřejmě obrovská škoda.“ Podle Mikloška by mohla pomoct také užší specializace. „Dá se říct, že v zahraničí se od těch šestnácti let věku už více věnují fotbalu než škole,“ zaznamenal. „Samozřejmě, děti dál nějakou školu dělají. Ale třeba jen jednou týdně. A jako učebnímu oboru se věnují fotbalu.“ To naopak v Česku chybí. „U nás se od šesti let, kdy děti přijdou do školy, do osmnácti prakticky nic nemění. Chodí do školy a trénují až odpoledne. Pak není na určité věci čas, třeba na posilování, které se u nás šíleně podceňuje. A tady začínáme zaostávat,“ je přesvědčen Mikloško. |